Píše se rok 2010 a po 400 letech máme díky našim předkům co oslavovat. Starosta Lukáš Velart, velký kostelecký patriot, nemohl toto výročí jen tak přejít, a tak začaly velké přípravy. Ty vyvrcholily opravdu nezapomenutelnou akcí v sobotu 3. července, kterou v 9 hodin starosta odstartoval krátkou řečí.

Vzhledem k tomu, že se oslavovalo výročí náležející místní hospodě, odehrávala se celá sláva hlavně v jejím areálu ve znamení pivních slavností. Zlatavý mok věnovalo celkem šest pivovarů. Starosta připravil „karty degustátora“, na kterých zúčastnění pivaři bodovali jednotlivé značky piv. Karty pak odevzdali k vyhodnocení a ke slosování, při kterém pět šťastlivců získalo drobné věcné ceny od zmíněných pivovarů. Klání o nejlepší pivo bylo velmi vyrovnané, ale štempl nejlepšího piva byl nakonec hodnotícími přiřknut Klášteru. Nicméně po oslavách nezbyla v sudech ani kapka, a tak je jasné, že všechny pivovary odvádějí svou práci dobře.

Oslava byla jedinečnou příležitostí k setkání rodáků a přátel obce Kostelec. A že jich po světě chodí mnoho, se ukázalo na návštěvnosti. V malé obci s 20 domy a 40 obyvateli se toho dne procházelo na 350 lidí. Po letech se tak setkali a někdy i stěží poznali vzdálení příbuzní, známí, spolužáci a kamarádi, navazovaly se nové známosti. Kostelec má své rodáky a příznivce v blízkém okolí i ve vzdálenějších destinacích. To potvrdili návštěvníci z Jihlavy, z Příbora na severní Moravě nebo z Prahy. Přijeli mezi nás i prezident Kostelců ČR pan Jan Nejedlo z Kostelce nad Labem nebo rodák pan Vaněk, který se nedávno vrátil z Chicaga, kde dlouhá léta žil. Ten s sebou přivezl i syna, který bohužel neumí česky. Ani jazyková bariéra ale nebránila družné zábavě.

A jak to celé probíhalo? Na dvoře před hospodou poskytovaly návštěvníkům v parném dni příjemný stín prostorné altány, za hospodou ve stínu kaštanů byla možnost dalšího posezení, i chládek uvnitř čerstvě vymalované hospody hosté s chutí využili. V hospodě na sále se mohli pokochat pohledem na krásnou zachovalou oponu z počátku minulého století a nejeden návštěvník se odvážil sestoupit i do sklepů, kde nad očekávání objevil minivinárnu „Pod palcem“. Tu z jedné sklepní místnosti před lety vytvořil soused pan František Komárek pro zpestření obecního kulturního života.

Hlady toho dne rozhodně nikdo netrpěl, neboť jídla i pití bylo dost. Po nanukách se v parném dni jen zaprášilo, uzené kýty krásně voněly a ještě lépe chutnaly. Po spořádání odkrajovaného masa bylo možné spatřit blažené tváře konzumentů. Klobásy si s kýtami v ničem nezadaly a sladkou tečkou byly vynikající koláčky. Ty pro hosty jako pozornost podniku napekla paní starostová Michaela Velartová. Makové, tvarohové, ořechové, povidlové, každému podle jeho chuti. Když je roznášela mezi spokojené návštěvníky, sklízela jen samou chválu svému pekařskému umění.

Program

Po celý den byl připraven pestrý program. Každý si našel to své. Pro tancechtivé návštěvníky hrály během dne dvě kapely. Nejprve Příchvojanka, později Šukec mazec. Jako extra hudební vložka zde poprvé na veřejnosti zazněla Kostelecká polka, ke které napsal text kamarád kosteleckého rodáka ing. Ladislava Bílka, textař Bohuslav Nádvorník. Onehdá byl na plese v Kostelci a jeho nadšení z kulturního zážitku podnítilo vznik této polky. Hudbu k ní pak složil Jára Marek, vlastním jménem Jaroslav Šesták, bývalý šéfredaktor hudebního vysílání Československého rozhlasu.

Starosta v rámci příprav neustále mlžil a lákal slovy: „Možná přijde i kouzelník!“ A přišel. A nebyl sám. Kouzelníci byli dokonce dva, jeden z nich se ujal i konferenciérské role, pánové mohli obdivovat ladné pohyby břišní tanečnice a zasloužilý potlesk sklízel i mladý žonglér. Oslav se zúčastnilo i mnoho dětí, a tak organizátoři mysleli i na ně. K dispozici měly veliký skákací hrad, houpačku, tabuli na kreslení, fotbálek a na zchlazení a osvěžení posloužil zahradní rozprašovač.

Nuda měla po celý den zákaz vstupu. Stále bylo co dělat, na co koukat. Před hospodou obdivovali milovníci techniky historický požární vůz Magirus z roku 1937, který zapůjčil Sbor dobrovolných hasičů Jičín. K vidění byly také ilustrace paní Velartové, kterými doplní svou připravovanou knihu nejen o Kostelci. Paní Velartová připravila pro hosty i rozsáhlou sbírku fotografií. Na 500 se jich ve smyčce promítalo v zatemněném předsálí. Některé kousky pamatovaly i France Josefa, neboť ve sbírce byly snímky i z 19. století. Mnoha divákům vháněly slzy do očí při vzpomínce na své blízké i známé, kteří už mezi námi nejsou, nebo při pohledu na záběry míst, která zub času změnil k nepoznání. Do třetice vzešel z ruky paní Velartové a její dcery Dariny Šindlářové i plakát, na kterém se zájemci mohli dočíst o krčmářích, kteří v místní hospodě čepovali zhruba od dob třicetileté války.

Prostor u hospody byl sice těžištěm oslav, ale obzvláště rodáci se s chutí prošli po vesnici, aby si prohlédli známá místa a zavzpomínali. Protože většina rodáků chodila do školy v sousední Jičíněvsi, byla dohodnuta možnost podívat se i tam. Někteří si tedy připomněli svá dětská léta v jičíněveské škole, kde je provedla Markéta Krátká, která tam působí jako vychovatelka. Tato milovnice koní dopřála hostům i projížďku bryčkou a děti se jako bonus mohly svézt i na poníkovi.

Co by to bylo za slavnost, kdyby si spokojení návštěvníci nemohli zakoupit i něco na památku. Kromě nezapomenutelných zážitků si tedy mnozí odnášeli i trička, hrníčky a pohlednice vytvořené u příležitosti výročí. Motiv hospody na tričku a hrníčku je z pera paní Velartové, pohlednici má na svědomí Darina Šindlářová.

Za jeden den se toho stihlo opravdu mnoho. Starosta také předal květiny a popřál hodně zdraví dvěma nejstarším obyvatelkám Kostelce, paní Miloslavě Havlové (87 let) a paní Oldřišce Vaníčkové (90 let), které samozřejmě na oslavě nemohly chybět.

Aby i další generace měly jednou co promítat, cvakaly průběžně spouště fotoaparátů, kameru vzal do rukou pan Jiří Krásný.

Když hodina pokročila a nad slavností se rozprostřela tma, přišel ten vhodný čas na ohňostroj. Impozantní podívaná byla poslední tečkou připraveného programu a dál už se zas tančilo a povídalo až do pozdních nočních či brzkých ranních hodin.

Poděkování

Oslavy dopadly na jedničku, nikdo se nepopral, nikdo se nepohádal, všichni se výborně bavili. A kdo na tom nese největší zásluhy a zaslouží poděkování? V první řadě starosta Lukáš Velart, hlavní organizátor celé akce. Spolu s ním přiložila ruce k dílu většina obyvatel Kostelce, zejména Jirka Krásný, Marek Krásný, Vlastimil Hartman, Radka Hartmanová, Marie Hartmanová, Markéta Krátká, Jaroslav Krátký, Jan Vaníček, Jana Bíšková, Michaela Velartová, Libor Velart, Jaroslava Velartová nebo Darina Šindlářová.

Co dodat? Snad jen že se můžeme těšit na příští akci a doufat, že to bude dříve než za dalších 400 let. ⋌Darina Šindlářová