Na první průzkumný pobyt jsme vyrazili v roce 2002 do Londýna a během několika dnů navštívili nejzajímavější turistické atrakce včetně katedrály svatého Pavla, Muzea voskových figurín Madame Tussaud nebo střídání stráží u Buckinghamského paláce.

V roce 2004 jsme strávili jeden týden v jihoanglickém městě Hastings. Dopoledne se studenti zdokonalovali v anglické konverzaci pod vedením lektorů - rodilých mluvčích a odpoledne patřila výletům – prohlédli jsme si například podmořské akvárium Sea Life Centre a královskou rezidenci Royal Pavillion v Brightonu, projeli se lodí okolo proslulých bílých útesů Seven Sisters a Beachy Head a navštívili místa spojená s nejvýznamnější událostí britských dějin – bitvou u Hastings r. 1066.

V roce 2006 jsme zamířili severněji – do Oxfordu. I zde se dopoledne studentům věnovali lektoři vyškolení k výuce cizinců a odpoledne jsme se odměnili poznávacími výlety do Oxfordu a blízkého okolí. Fanoušci Harryho Pottera si přišli na své v oxfordské univerzitě Christ Church College, kde se natáčely scény z bradavické školy, literární nadšenci prozkoumali ve Stratfordu nad Avonou rodný dům Willia〜ma Shakespeara a Trinity Church – místo jeho posledního odpočinku, středověký Warwick Castle s kulatými věžemi, cimbuřím a růžovými zahradami potěšil všechny romantiky, v lázeňském městě Bath jsme si prohlédli vykopávky původních římských lázní, obdivovali jsme magickou vznešenost megalitických památek Stonehenge a Avebury. Prohlédli jsme si též venkovské sídlo královské rodiny ve Windsoru a procházkou k nejznámější soukromé střední škole Eton jsme náš pobyt v Anglii uzavřeli.

V letošním roce 2008 jsme vyrazili opět na jih do Anglie – do přímořského města Worthing, kde slavný dramatik Oscar Wilde napsal komedii Jak je důležité míti Filipa. Naši anglickou výpravu jsme zahájili netradičně – prohlídkou „hlavního města Evropy“ Bruselu. Viděli jsme Královský palác, Katedrálu svatého Michala a Guduly, náměstí Grand-Place, Manneken-Pis – čurajícího chlapečka, Jeannekene-Pis – čurající holčičku, Muzeum čokolády s ukázkou ruční výroby čokolády (každý asi nejvíce ocenil ochutnávku), samozřejmě jsme nemohli minout Atomium - zvětšený model molekuly železa s devíti navzájem propojenými ocelovými koulemi o průměru 18 m, a MiniEurope – park, ve kterém je vystaveno více než 300 zmenšených modelů významných evropských staveb. Osvěženi krátkým spánkem v motelu ve francouzském Dunkerque jsme ještě před rozedněním spěchali na trajekt a po příjemné plavbě na klidném moři jsme po 1,5 hodině přistáli v Doveru.

Naší první zastávkou na anglické půdě byl starobylý Leeds Castle, kde často pobýval král Jindřich VIII. s Kateřinou Aragonskou - první ze svých šesti manželek. Po prozkoumání parku s vodním ptactvem a hradu, ležícím uprostřed jezera na dvou ostrůvcích, na nás čekaly další atrakce – Muzeum psích obojků, hradní zahrada, voliéry s exotickým ptactvem a bludiště s jeskyní. Odpoledne na nás v rozsáhlých jeskyních v Hastings čekali voskoví pašeráci – zjistili jsme, co, jak a proč se pašovalo, a jak byli pašeráci trestáni – figuríny byly velice výmluvné.

Cestou do Worthingu jsme si ještě vyfotografovali Dlouhána z Wilmingtonu - Long Man of Wilmington – tato sedmdesát metrů vysoká křídová figura na jednom svahu ve východním cípu vrchů South Downs v Sussexu je jedním z největších znázornění lidské postavy na světě, vznikla asi před dvěma či dvěma a půl tisíci let. Večer ve Worthingu už studenti s mírnou nervozitou vyhlíželi své „adoptivní rodiče“ a narychlo si opakovali, co všechno jim řeknou. Následující ráno si všichni nadšeně vyměňovali informace o svých rodinách – ve většině měli 2-3 děti nebo další studenty - a líčili, co pro ně rodina připravila k večeři – postupně ochutnali např. špenátovou pizzu s hranolky, kuřecí kari, spaghetti bolognese, klobásky s česnekovou bagetou, bramborovou kaši s fazolkami – na zhubnutí to rozhodně nebylo.

Cestou do školy stačili studenti obvykle prozkoumat i obsah svých svačin – sendviče s různými pomazánkami, sladká pitíčka, sladké sušenky a nezdravé chipsy s příchutí sýra, slaniny nebo octa. Tři dopoledne studenti strávili konverzací s anglickými lektory, a i ti méně výřeční se postupně košatě rozpovídali.

V závěru výuky studenti obdrželi certifikát o absolvování hodin angličtiny v jazykové škole, ale mnohem důležitější bylo pro ně zjištění, že jsou angličtinu schopni použít v běžných situacích, porozumět rodilým mluvčím a dorozumět se s nimi.

Každé odpoledne jsme vyjížděli na výlety do blízkého okolí – nejdříve do přístavu Portsmouth, kde jsme si prohlédli vlajkovou loď HMS Victory admirála Horatia Nelsona - jednu ze tří historických lodí, které tu jsou ukotveny. Na této lodi v r. 1805 porazil admirál Nelson flotilu Napoleona v bitvě u mysu Trafalgar, tato bitva ho ale bohužel stála život. Měli jsme možnost prohlédnout si celou loď a obdivovat statečnost námořníků, kteří vybojovali vítězství v podmínkách, které jsou pro 21. století nepředstavitelné.

Polovina naší výpravy, která se nezdržela v Námořním muzeu, stihla i projížďku na loďce podél přístavu, a mohla porovnat historické lodě s moderními. Následující odpoledne jsme si my suchozemci užili prohlídku podmořského akvária Sea Life Centre v Brightonu, kde jsme z bezpečí skleněného tunelu sledovali mořské potvůrky, navštívili jsme výstřední orientální palác Jiřího IV. Royal Pavillion, a měli jsme i chvíli na odpočinek na oblázkové pláži u největšího zábavního mola v Brightonu Palace Pier.

Poslední odpoledne v jižní Anglii jsme strávili návštěvou středověkého hradu Arundel – je to druhý největší hrad v Anglii po Windsoru. Postavil ho v 11. století Roger Montgomery - hrabě z Arundelu, ale v běhu dějin se stal sídlem vévodů z Norfolku a je jím až dodnes. Tak jsme Norfolkům vděčni, že hrad částečně zpřístupnili veřejnosti, a mohli jsme si prohlédnout i místnosti, které tato rodina běžně používá – jedna z nejúchvatnějších byla knihovna s 10 000 svazky, kde lady z Norfolku pořádá čajové dýchánky pro své známé s modrou krví.

Večer nám zbyl ještě čas utratit poslední libry v obchůdcích na pobřežní promenádě ve Worthingu a strávit chvilku u pobřeží – zrovna byl odliv, voda hodně ustoupila, a studenti neodolali a zkoušeli, jak je obnažený povrch s hladkým pískem pevný.

Vědomi si pravdivosti rčení „Kdo nebyl v Londýně, nebyl v Anglii“, ukončili jsme náš anglický týden v Londýně. Svižnou chůzí jsme prošli čtvrtí Westminster: nejdřív jsme zamířili k Buckinghamskému paláci, pak jsme lovili veverky v parku svatého Jakuba (jen do hledáčku našich foťáků!) a okolo budov Parlamentu, Big Benu a vládních budov na Whitehallu (taky jsme nakoukli do Downing Street) jsme spěchali na Trafalgarské náměstí podívat se na sochu admirála Nelsona.

Na Covent Garden jsme na chvilku vydechli a pobaveně sledovali skvělé vystoupení pouličního baviče. Ve čtvrti City jsme minuli katedrálu svatého Pavla a po Millenium Bridge přešli na jižní stranu řeky Temže, vyfotili si shakespearovské divadlo The Globe a po nábřeží jsme došli až k HMS Belfast, který býval největším a nejsilnějším britským křižníkem za druhé světové války - byl využíván k ochraně arktických námořních konvojů do Murmanska a v r. 1943 sehrál důležitou roli při potopení německého křižníku Scharnhorst; podílel se též na úspěšné akci proti poslední důležité německé lodi Tirpitz, která kotvila v severním Norsku.

Přibližně polovina lodi je veřejnosti nepřístupná z bezpečnostních důvodů, ale i tak nám trvalo 1-2 hodiny, než jsme všechny přístupné prostory ''prošmejdili'' - včetně kotelny a strojovny, kde z horka a nedýchatelného vzduchu většinu holčičí části studentstva rozbolela hlava. To, co je na Belfastu nejzajímavější, jsou voskové figuríny členů posádky a zvukové záznamy typické konverzace. Tak například v operačním středisku jsme viděli velící důstojníky na svých místech a slyšeli jejich rozkazy z řízení námořní bitvy. Působivá je také zdravotní jednotka a operační sál, ordinace zubaře (s obzvláště vydařeným zvukovým záznamem, ze kterého slabším povahám naskakuje husí kůže), lodní kuchyně, kantýna, prádelna a další.

A protože jsme lodí neměli ještě dost, vydali jsme se po mostě Tower Bridge na protější břeh Temže, prošli jsme okolo Tower of London k přístavišti a nalodili se na parník, který nás dovezl na Green〜wich. Krátce jsme zalitovali toho, že si nemůžeme prohlédnout další loď do „naší sbírky“ – historickou plachetnici Cutty Sark, protože loni v květnu vyhořela; pod heslem Nothing Is Impossible, který vlaje na lešení, ji právě opravují. Kopec k observatoři a nultému poledníku na Greenwichi nás stál poslední síly; odměnou nám byl skvělý výhled na Millenium Dome a jediný mrakodrap v Londýně Canary Wharf Tower, vysoký 235 metrů.

Na závěr bych ráda poděkovala Mgr. Magdě Hamanové za pedagogický dozor a především všem studentům, jejichž nadšení nás každý rok „vyhání“ do Anglie. Dík za vydařený zájezd patří letošním účastníkům zájezdu za jejich slušné chování, spolehlivost a dochvilnost při rozchodech, výborné průvodkyni slečně Kristýně Týcové, která nám poskytla fundovaný výklad a přispěla svým přátelským chováním k příjemné atmosféře akce, a paní Ryantové z cestovní kanceláře Školní zájezdy. Věříme, že dny strávené v Anglii budou pro studenty nábojem. Mgr. Ivana Chalupová,organizátorka zájezdů, Gymnázium a SOŠ Hořice