Projednával jsem možnosti spolupráce obou škol a požádal je o zjištění životopisů dvou bulharských absolventů naší školy:
Marin Vasilev, 27. 08. 1867 Šumen, Bulharsko
Jiří Karavčev, 28. 05. 1867 Sofia

Rád se podělím o informaci od ing. Karaivanova (jazykově téměř neupravováno, pouze zeugma):
Na konci 19. a začátkem 20. století se v uměleckém životě v Bulharsku objevují jména sochařů z různých zemí (chápáno spíše národnostně) – z Itálie, Čech, Chorvatska a jiných. Ale jen tři jsou spojeni se zakládáním a rozvíjením bulharského sochařství. Jedním z nich byl Marin Vasilev. Spolu s ostatními dvěma on nejenom přenáší do Bulharska evropské akademické sochařství, ale zakládá i výuku sochařství ve Státním malířském učilišti v Sofii, později Státní malířské akademii. On je jeden z prvních bulharských profesorů této akademie a předává své učení v plastickém umění několika generacím bulharských tvůrců.

V roce 1890 Marin Vasilev ukončil kamenickou školu v Hořicích v České republice. Potom tři roky studuje v Německu v Muníně u profesora Eberle a roku 1894 odjíždí do Prahy a zapisuje se jako student uměleckoprůmyslové školy, dnešní Akademie výtvarných umění. O dva roky později končí obor „figurální sochařství“ u českého sochaře Josefa Myslbeka, jednoho ze zakladatelů českého moderního sochařství a jednoho z prvních profesorů Akademie výtvarných umění v Praze. Jeho zralostní vysvědčení je podepsáno profesorem Myslbekem, je zde uvedena následující charakteristika:

„Při obrovské pilnosti a lásce k umění on převzal především předání různých vyvolávání ze života svým národem s důstojnou pozornosti schopnost“. Vzdělání, které dostává u svého profesora v Praze, a rovněž i znalosti ve zpracovávání kamene, jej nasměrují k dekoračnímu monumentálnímu sochařství. On se stává prvním bulharským sochařem, který se specializuje na tuto oblast na začátku 20. století. Jeho figurální a ornamentální kompozice se dá uvádět na řadě velkých veřejných budov v Sofii (Vojenský klub 1897, Státní banka 1912, Spořitelna 1912), které jsou ne vždy stylizované, ale mají některé specifické vlastnosti pozdní secese. Marin Vasilev je autorem i některých z prvních památníků v Bulharsku. V roce 1903 vyhrává soutěž na výstavbu památníku bulharského národního hrdiny proti Turkům Vasila Levského v Karlovu.

Marin Vasilev je třetí sochař zaměstnaný od roku 1899 jako profesor na Státní malířské škole v Sofii. Zastává se proti existujícímu konzervativnímu systému v této škole, a proto v roce 1903 byl mimo zdi této akademické instituce. V roce 1911 byl znova zaměstnán jako řadový první profesor v nově zakládaném kamenickém ateliéru, kde studovali významní bulharští sochaři.

Marin Vasilev zemřel ve svém ateliéru 14. 12. 1931. Svými schopnostmi a energií je jedním z bulharských sochařů, kteří jsou zakladateli bulharského sochařství a vykreslili hlavní směr bulharského plastického umění.

Letos 27. srpna navštívila školu 34 členná delegace kamenické školy z Chorvatska z ostrova Brač a města Pučišča v čele s ředitelem ing. Tonči Vlahovičem. Škola zanedlouho oslaví kulaté výročí od svého založení c. a k. monarchií. Tedy vznik je podobný jako u hořické školy. Její první ředitel byl dodán vídeňským dvorem. Jmenoval se Emil Ruml, narodil se 10. 4. 1887 v Březanech v okrese Plzeň. Hořickou školu ukončil v roce 1906 v oddělení pro kameníky (třídní učitel František Blažek). Nemusím snad dodávat, že když jsem po odjezdu delegace nalezl jméno našeho absolventa, odešel mailem do Chorvatska další domácí úkol: zjistit curriculum vitae tohoto absolventa. Bude to asi v samotném Chorvatsku obtížné, protože během druhé světové války byl vypálen archiv.

Je dobré hledat stopy absolventů naší školy, kteří v tehdejší Evropě šířili vzdělanost a kulturu s tvrdou hmotou kamene. Článek s neumělým zpracováním bulharského textu nechť je výzvou povolanějším zjistit více souvislostí spojených s naší školou a prohloubí vědomí její externality v Královéhradeckém kraji. Josef Moravec, ředitel Střední průmyslové školy kamenické a sochařské Hořice