Letní čtrnáctidenní táboření 5. – 18. července v sobě skrývá nejen romantiku večerních ohňů a takovou blízkost přírody, jakou leckdo nezažije dohromady za celý rok, je to také skvělá příležitost prověřit si v praxi, co jsme se za celý rok na pravidelných schůzkách naučili. Netýká se to však pouze znalosti rostlin, ekologického chování a práce se sekyrkou či rozdělání ohně; tábor je největší prověrkou soudržnosti oddílu, práce jeho vedoucích a vztahů ve družinách i mezi nimi.

Ukáže se, jestli se vlčata dokážou dohodnout a spolupracovat ve snaze dosáhnout společného cíle. Ukáže se, nakolik jsme skautky naučili nevšímat si jen sebe samých, ale pomáhat mladším. A také pravá povaha, skutečné dovednosti a výdrž. Týden bez maminky nejlépe prověří, nakolik je světluška sama schopná udržovat si pořádek ve stanu, nebo jak moc je vlastně ten náš čtrnáctiletý skaut samostatný. A ukáže se, zda dokážeme jako jedna velká skautská rodina překonat nesnáze a letní tábor si užít, jak to jenom jde.

Na táboře mají děti možnost zažít a zkusit si to, s čím se jinak těžko setkají, ať už je to romantické spaní pod širým nebem, zpívání u táboráku, stezka odvahy nebo lov bobříka mlčení. Jde ale i o zdánlivě obyčejné činnosti jako mytí vlastního ešusu, pomoc v kuchyni při přípravě snídaně nebo vlastní rozhodování o tom, jaké oblečení si vzít teď na sebe a co zabalit do batůžku na výlet.

Táboření v přírodě vede děti k samostatnosti, pomáhá rozvíjet vztahy ve skupině, podporuje kladný postoj k přírodě a vytváří nezapomenutelné zážitky. A s kamarády je to navíc zábava!

Letošní tábor 1. a 3. oddílu hořických skautů se konal opět trochu dál od domova, u Bohdašína, v krásném prostředí CHKO Broumovsko poblíž Teplicko-Adršpašských skal.

Protože si celý tábor stavíme sami, začínáme o den dříve se staršími dětmi a jejich hodnými rodiči a dalšími přáteli, bez jejichž pomoci bychom se jen těžko obešli. Tímto jim všem moc děkujeme!

„Dneska byl slavný den, protože se stavěl slavný tábor. Pomáhali moji i ostatní rodiče. Já jsem pomáhala taky a bavilo mě to.“ (sobota 4. července, zapsala Vivi Solovjevová do kroniky tábora)

Nezvykle a nečekaně se letošní táborová hra, která nesmí na žádném táboře chybět, dotýkala obou oddílů – dívčího i chlapeckého – dohromady. Vyhráli jsme totiž společnou dovolenou na Hawaii! Rychlé balení a velká nervozita před cestou se ještě vyostřily důkladnou letištní kontrolou, ale ještě ten večer jsme seděli v letadle a čekali na čtrnáct dní lenošení kdesi u Honolulu… Jenže! Letecké katastrofy jsou letos poměrně časté, počasí nevyzpytatelné a pilot nepříliš zkušený, takže se stalo to, v co jsme nedoufali ani v nejhorších snech! Zřítili jsme se! Naštěstí kamsi na pevninu, na nějaký ostrov v tropech či co… Takže jsme ztraceni??

Pro zvýšení nadějí jsme se rozdělili do tří skupin a snažili jsme se nejprve vůbec přežít, a poté se nějak zachránit z ostrova. Nejdříve jsme v boji s úplatnými domorodci získali svoje věci a spoustu dalšího užitečného nářadí z letadla. Lovili jsme jídlo, vařili na otevřeném ohni a oblizoval se i Pája, který si až v polovině večeře uvědomil, že vlastně rizoto nejí. Každá skupina si také postavila svůj přístřešek a díky zajímavému architektonickému řešení většiny z nich jsme tu strávili ne zrovna nejsušší noc.

„Měli jsme najít, co nám na ostrově chybí. Hledali jsme a hledali a našli jsme papírek, na kterém bylo napsáno, že nám přece chybí chýše. Šli jsme lesem a našli jsme si místečko, které se nám líbilo. Pak nám vedoucí řekli, že v té chýši přespíme. A spali jsme. Hóóóódně pršelo!“ (čtvrtek 9. července, zapsala Zuzka Chalupová do kroniky tábora)



Záchrana z ostrova se začala přibližovat, jakmile se ztroskotancům podařilo objevit černou skříňku z letadla a v ní záznam letu, především pak posledních slov pilotů o vysílačkách v ocase letadla. Opravdu je tam našli a zavolali si pomoc. Pro snazší určení polohy museli však rozdělat oheň a celou noc ho udržovat! K ránu signalizovali také ohromným kouřem přes celý tábor. Avšak podařilo se a opravdu přiletěl vrtulník známé ruské značky a naložil ztroskotance tak rychle, že někteří zapomněli i boty.

Během tábora jsme se vydali na několik výletů do blízkého i vzdáleného okolí – navštívili jsme Teplicko-Adršpašské skály a velký úspěch zejména u starších mělo muzeum Merkuru v Polici nad Metují. Skauti si díky kolům užili i vzdálenější Ruprechtický Špičák, Broumov, Ostaš a Hvězdu.

Kromě jiného jsme si zkusili jít podle GPSky, střílet z luku i pistole, osvěžili si práci s buzolou a své orientační smysly. Připomněli jsme si první pomoc a zkusili simulaci záchrany raněných i s transportem. Hráli jsme obří scrabble, nesmrtelné ringo a dobývali jsme osmitisícovky. Batikovali jsme, vyráběli náušnice a na čínu jsme si vyřezali čínské hůlky (někdo spíše hole). Nechyběla stezka odvahy, lov bobříků ani sportovní olympiáda.

Taky jsme si neodpustili chuťovku – mírně náročnou hru „na odreagování“ – pro rovery a rangers, mladší vedoucí a pomocníky. Tentokrát vypukla v táboře neznámá epidemie a jejich úkolem bylo najít lék. Vybraní museli použít nejen svůj mozek k vyluštění všech záhadných šifer, ale pro indicie se i notně prošli a projeli.



„A sakra! Rozšířila se mezi námi velmi zlá a zákeřná tečkovací nemoc, a protože je tak zlá, tak musela Hanča, Janča, Káťa a ňáký kluci proti ní hledat lék. A teď ňáká dobrá zpráva! Přijedou mamky!!! A taťkové!!! Na to se asi určitě těšej všichni ale já nejvíc. Jóóó!!!!“ (neděle 12. července, zapsala Vivi do kroniky tábora)

Počasí nám letos nečekaně přálo, i když do onoho tropického to mělo místy přece jen daleko. Pršelo přiměřeně, ovšem krátce a obvykle v čase svačin a poledního klidu. Déšť v době plánovaného táboráku jsme vyřešili opékáním buřtů nad kamny a zpěvem v jídelně; nechyběl tak ani večer k oslavě narozenin populárního Karla Gotta, ačkoli Včelka Mája s doprovodem kytary tak nevyzní… První týden nás zkoušela velká zima, druhý bylo tak horko, že došlo i na slavnou mezioddílovou vodní bitvu. Porážka se pak nesla lehce, protože kluci i holky si mysleli, že prohráli „ti druzí“.
Pokud chcete, aby příští léto něco podobného zažilo i vaše dítě, neváhejte a přihlaste své dítě v září do skautu. Na pravidelných schůzkách, které začnou opět po prázdninách, rádi přivítáme chlapce i děvčata již od 5 let.

Více informací o dění v hořických skautských oddílech naleznete na webových stránkách www.junakhorice.cz nebo na www.skaut.cz. ⋌ (jane)