Místní tvrdá voda ze studny se ukázala jako nevhodná pro vaření zlatavého moku, a tak ji museli dovážet z potoka. V roce 1770 přišel sládek s nápadem použít vodu z gothardské studánky. Při kopání se ale pramen ztratil.

Předci používali led z bašnických rybníků a chmel pěstovaný v okolí. Založit městský akciový pivovar je napadlo v roce 1871. Podle představ komitétu měl vyrůst nový pivovar za Habrem nebo v Bílsku. Náklady 300 000 zlatých se však zdály investorům příliš velké, a tak z nápadu sešlo a starý pivovar koupil c. k. nadační velkostatek za 70 tisíc zlatých.

Po nejnutnějších opravách se hořické pivo díky kvalitě a příznivé ceně prosadilo na trhu a kapitál rostl. V letech 1885 až 1896 prošel objekt zásadní přestavbou a modernizací. Po elektrifikaci pivovaru (1901) tu sládci vařili deseti i dvanáctistupňové pivo. Nejoblíbenější byl Hořický Granát a Hořický Březňák.

K podniku zanedlouho přibyl i Dělnický dům se sálem, kde noví majitelé zřídili hotel a nazvali ho Koruna. Provozovali také několik hostinců a akcie pivovaru byly velmi cenné.

Při druhé světové válce bylo málo surovin a pivo slabé. Po znárodnění (1948) dosáhla výroba vrcholu na přelomu 50. a 60. let, kdy byl mok označován za „druhou plzeň“. Po roce 1966 se kvalita začala zhoršovat a do vody navíc vnikly chemikálie ze závodu ČSAO. Pro nezájem investovat do zastaralého pivovaru byla výroba v červnu 1976 definitivně zrušena. Zdroj textu a fotografií: kniha Hořice odedávna do dneška