Dopoledne přijala pozvání na hořickou radnici, ještě před tím si však zašla k holiči. Na městský úřad i přes bolavou nohu došla pěšky v doprovodu starosty Ivana Doležala.

Mezi gratulanty byla i ředitelka Krajského úřadu Královéhradeckého kraje Ivana Křečková. Marie Fišerová i přes vysoký věk nepohrdne panáčkem rumu či bylinkového likéru, a jak sama přiznává, vždy když k ní přijde návštěva, ráda otevře lahvinku vína.

Mezi její nejoblíbenější jídla patří vepřo knedlo zelo a škvarky nebo tlačenka od hořického řezníka. Na otázku, jaké je tajemství její dlouhověkosti, odpověděla: „Já beru život takový, jaký je. Snažím se mít radost a dávat ji i ostatním, to je můj recept. To mi zpětně dodává optimismus a energii do života.”

 Nerada vzpomíná na 2. světovou válku, kdy se zapojila do odboje a kvůli roznášení letáků byla uvězněna v koncentračním táboře. Byla zatčena 27. května 1942, v den, kdy došlo k atentátu na Heydricha. Až do osvobození roku 1945 si prošla vazbou na Pankráci, koncentrákem v Terezíně a samovazbou v Drážďanech.

 Za mladých let hrála v ochotnickém divadle. Dřív velmi ráda četla, ale už jí tak dobře neslouží zrak, takže si každý den nechává předčítat noviny.
 Často vzpomíná na zesnulého manžela, který byl jeden čas starostou Hořic a zachránil střední kamenickou školu.

V roce 1959 pracovala do svých 74 let v elektrotechnickém podniku v Hořicích na směny u pásu. Když mezi zaměstnankyněmi bývaly rozbroje kvůli rozdílu v platu například 50 haléřů, vždy situaci v kolektivu uklidnila.

 Na otázku, jaké je její tajemství vypadat a cítit se dobře i v tak vysokém věku, odpověděla:

„Rozdávat lidem kolem sebe radost i malými dárky a radovat se a těšit z úspěchů druhých.”