Nejprve diváci zhlédli film Krátká – dlouhá– cesta, který Gál natočil s režisérem M. Hanzlíčkem. V něm se autor vydává po stopách svého otce Vojtěcha na jeho poslední cestě ze Sachsenhausenu do Schwerinu.

Filmový dokument zdaleka není vyprávěním o koncentračním táboře, ani o cestě smrti těsně před ukončením války. Bratři Gálové – Fedor a starší Egon, navštěvují místa svého dětství, nechávají hovořit pamětníky, hlavně ale při pohledu na rozličná, kdysi hrůzná místa vedou úvahy o podstatě holokaustu.

O lidech a jejich motivech. A to nejen tenkrát, ale i dnes. Neboť koberec z bytu Gálových měli jiní lidé ve svém bytě ještě dlouho po návratu matky z koncentráku.

Pestrá cesta

Host Hořických si prošel pestrou životní cestou. Byl jedním z těch, kteří zakládali v Bratislavě hnutí Veřejnost proti násilí. „Z široké plejády aktivistů zůstal v politice jeden“, vysvětluje paradox doby. Patřil k zakladatelům televize Nova. Přednášel na vysoké škole. Vydává knihy. Odstěhoval se ze Slovenska do Prahy… V poslední době našel se u filmového dokumentu. Po zmíněném snímku natočil se vzniklým týmem Dobré ráno Slovensko, kde se vracejí k událostem Listopadu. Třetí v řadě měl být dokument přibližující okolnosti případu popálené Natálky.

Už po zhlédnutí prvního filmu je zřejmé, že nejde o laciné působení na city. Moderními prostředky se snaží autoři dopátrat podstaty problémů. A nečiní si nárok na to, že ho vyřešili, že podstatu našli. Film je pro diváky náročnější. Ale patří k těm, ke kterým se po zhlédnutí vracíme. Autoři jezdí po besedách. Sondují tu názory, zejména studentů, objevují malou znalost současné historie a vyjadřují stanovisko své. K době ne tak dávno minulé, k současnosti. Neboť „dějepisci“, soudí Gál, „jsou lokajové moci“.

Tři tisíce CD s filmem distribuují autoři zdarma školám. Neboť jsou přesvědčeni, že oficiální místa, či média nevěnují mu někdy pozornost. Nejde jen o film, ale i o myšlenky a otázky tu vyslovené.

Fedor Gál našel si ve filmové tvorbě, v besedách a diskuzích dobré pole působení pro současnou etapu svého života.

Osobnosti na Jičínsku

V odstupu necelého měsíce přišly na Jičínsko dvě pozoruhodné osobnosti. Paměť a svědomí pozvala do Jičína profesora Jana Sokola, hořičtí husité sociologa Gála. Pozoruhodné počiny – mít možnost poslechnout si moudré a morální lidi. Tím spíš, že iniciativa vychází zdola, od občanské společnosti. Jest to dalším důkazem jejího významu v současném světě.

Bez zajímavosti nebylo by ani sledovat účast a trochu se zamyslet nad složením posluchačstva. Ostatně ani důvody nejsou zanedbatelné: 17. listopad a odsun Židů. Zajímavá je taky účast politiků současných. Zatímco v Hořicích přišli vůdčí lidé z radnice, v Jičíně hlavní zástupci lidu nepřišli.⋌Bohumír Procházka