Tentokrát dokonce bez ohledu na věk. Jedna strana vřele souhlasí s pokácením a druhá je velmi rozhořčena a tvrdí, že tyto topoly měly zůstat na svém místě.

Jana Skřivánková, která bydlí v Holíně, jezdí skoro každý den do práce na kole a říká: „Bála jsem se podél topolů jezdit, často tam padaly větve. Těším se na to, až tam bude chodník a podél silnice porostou nějaké menší stromy.“

Na kole jezdí po této silnici také důchodkyně J.K. Velmi ji mrzí, že nezůstaly topoly uchráněny: „Mnoho aut tady zamořuje ovzduší výfukovými plyny a stromy jsou plícemi země, musíme je chránit. Dalo se to řešit jinak. Navíc skýtají na cestě do Jičína příjemný stín, neumím si představit, že mi tady bude v létě pálit slunce na hlavu. Většina lidí s tím nesouhlasí!“

Další seniorka z Holína, Marie Knotková, oponuje: „Ráno, kdy topoly stíní na silnici, je ještě chladno, a odpoledne jde stín na pole. A kdo by si vzal na zodpovědnost, že někomu spadne větev na hlavu…“

Maminky jsou pro i proti

Nejmenovaná mladá maminka se připojuje: „Jsem ráda, protože mám dvě malé děti a často tam chodíme.“ Jana Raslová má také malou dceru, ale s kácením topolů nesouhlasí: „Dva orkány přečkaly a nic se nestalo, je to hrozně zbytečná akce. Ve Francii jsou aleje starých stromů a nikdo je nekácí.“

Josef Drahoňovský naopak tvrdí: „Je to postrach, nemá to tam co dělat. Dobře to vymysleli – udělá se tam chodník, stezka pro cyklisty a bude to tam bezpečné.“

Jedna z největších odpůrkyň této akce nechce být jmenována, ale za zachování topolů již také delší dobu bojovala. Chodí prý touto cestou každý den, a i když je vichřice, tak žádná větev na silnici neleží: „Je to nejhezčí kousek z celého Holína a nepodařilo se ho zachránit. Šlo by to řešit přeci jinak, než takové nádherné stromy pokácet. Jednou větve už prořezali. Proč se takové věci nevěnuje větší pozornost? Měli by se k tomu vyjádřit odborníci. Starosta říká, že konzultoval problém na ministerstvu a také s paní Smolíkovou na ochraně přírody, ale proč někdo ty stromy neprozkoumal? Dnes jsem kontrolovala všechny pařezy a jsou zdravé. Polovina lidí v autobuse byla proti, ale kdo nemá rád přírodu, je mu to jedno…“

Zeptali jsme se také truhláře Radka Juřiny, jaký názor má na možnost obnovy aleje topolů, protože se o stromy zajímá nejen z pohledu své profese, ale jsou pro něj také zálibou. Řekl: „Topol je krátkověká dřevina, ten se moc neprořezává. Když zestárne a začne prosychat, tak se většinou pokácí a udělá se náhradní výsadba.“

Topoly však patřily do koloritu rodné vesnice a mnoho zdejších občanů i těch, kteří se do těchto míst rádi vracejí, je velmi smutných. Za všechny uveďme názor 13leté školačky Aničky z Prachova, která říká, že na to nemůže ani myslet, protože by hned brečela: „Topoly patřily k mému životu. A jestli ještě porazí ty na Prachově…tak to si neumím už vůbec představit.“ Jana Šmejcová