Impulsem k návrhu na udělení čestného občanství města Hradce Králové Pavlu Wonkovi byl dopis od Pavla Zvěřiny adresovaný primátorovi města. Radní návrh schválili a nyní je konečný verdikt na zastupitelích města. Pavel Wonka byl posledním politickým vězněm, který ve vězení zemřel. Stalo se tak v hradecké věznici.

„Pavel Wonka na jakékoli oficiální ocenění Českou republikou stále ještě jenom čeká, a tak si myslím, že udělení čestného občanství by mohlo být v tomto směru velice pozitivním impulsem. Jsem také přesvědčen o tom, že by nalezlo pozitivní ohlas u obyvatel Hradce Králové. Pavel Wonka totiž položil svůj život i pro ně,“ píše v dopise Pavel Zvěřina, občan české republiky a Austrálie.

Na Wonkovo ocenění čeká i jeho bratr Jiří. Do redakce Deníku od něj přišel dopis, kde svého bratra popisuje.

„Rozčilují mě výroky lidí z Vrchlabí, kteří naši rodinu ani bratra ani neznali, že můj bratr byl alkoholik a povaleč. Není to pravda, bratr nikdy alkohol nepil,“ říká Jiří Wonka. Určitou nevstřícnou atmosféru Vrchlabí prezentuje například i internetová wikipedie, kde se uvádí, že pro některé z občanů města byl Wonka spíše kverulant, který se právě za boj s režimem jen schovával.

„Nemyslím si, že by byl Pavel Wonka ve Vrchlabí vnímán vyloženě negativně. Je to už také hodně dávno. Ti, co s ním byli v kontaktu a aktivně nesouhlasili s tehdejším režimem, o něm hovoří velmi pozitivně. Na druhou stranu lidé, co minulé zřízení tolik neřešili a raději se nikdy do politiky příliš nemíchali, ti si na něm našli leccos. Ale je to už opravdu dávno, myslím, že v tomto směru už emoce městem nehýbou,“ řekl Michal Vávra, místostarosta Vrchlabí. Zároveň však potvrdil, že neexistují ani aktivity místních obyvatel směrem k radnici o nějaké transparentní vyjádření úcty k Pavlu Wonkovi.

„Říká se, že malá města nemají ráda své hrdiny,“ smutně konstatuje Jiří Wonka.

Wonka hýbe také internetovou diskuzí

V Hradci Králové byla jedním z hlavních iniciátorů udělení čestného občanství Pavlu Wonkovi radní města Lenka Jaklová. O stanovisko požádala dokonce i bývalého prezidenta České repoubliky Václava Havla. Ptala se ho, jak iniciativu města Hradce Králové udělit čestné občanství in memoriam právě Pavlu Wonkovi vnímá a jestli nepřišlo příliš pozdě. „Já se domnívám, že je naopak dobře i s odstupem času připomínat naše nedávné dějiny a ty, kteří dokázali čelit tehdejší mocenské zvůli,“ reagoval Václav Havel.

O tom, že je Wonkovo téma stále živé, svědčí i bohaté diskuze na internetových stránkách hradeckého fóra.

„Znal jsem Pavla Wonku osobně mnoho let. Nikdy nepil alkohol. Byl nejen nadprůměrně inteligentní, ale i velice manuálně zručný, což byl v té době problém, protože jeho nadřízení zdaleka takových kvalit nedosahovali. Po večerech a nocích studoval. V žádném případě se neopíjel,“ zní například jeden z příspěvků. „Znala jsem Pavla Wonku poměrně krátce, v době před jeho smrtí. Neumím si ho představit opilého. Byl neustále ve střehu, nemohl si dovolit a nechtěl dát najevo jakoukoli slabost, vždyť byl s režimem „ve válečném stavu“. Byl činorodý a nemarnil svůj čas. Nepracoval, protože ho nikdo nechtěl zaměstnat, stejně jako posléze i jeho bratra,“ píše na hradecký web Vrchlabačka.

Životní cesta Pavla Wonky

Pavel Wonka (23. ledna 1953 Vrchlabí – 26. dubna 1988 Hradec Králové) byl český antikomunista a disident, politický vězeň a oběť komunistického teroru. Je posledním politickým vězněm komunistického režimu v Československu, který zemřel ve vězení. Do jeho posledního výkonu trestu ho pro nedodržení podmínek ochranného dohledu odsoudila samosoudkyně Okresního soudu v Trutnově JUDr. Marcela Horváthová na dobu pěti měsíců, i když byl ve vážném zdravotním stavu. V královéhradeckém vězení poté P. Wonka zemřel v důsledku nelidského zacházení a zanedbání lékařské péče. Pohřbu ve Vrchlabí se dne 6. května 1988 pod dozorem Státní bezpečnosti zúčastnilo až 2000 lidí - mj. signatáři a mluvčí Charty 77, členové Jazzové sekce, Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, zástupci osmi velvyslanectví (Austrálie, Británie, Francie, Itálie, Kanady, Německa, Nizozemska a USA) a štáb německé veřejnoprávní televize ARD. Na Wonkově pohřbu mimo jiné pronesla svoji řeč vrchlabská disidentka Hana Jüptnerová, jež spolu s manželem Gerhardem vyučovala na jilemnickém gymnáziu. Po roce 1989 byl P. Wonka rehabilitován. Na počest Pavla Wonky byly po něm pojmenovány most v Pardubicích a ulice v Hradci Králové, Žďáru nad Sázavou, České Skalici, České Lípě a Praze-Stodůlkách. V Trutnově ani v jeho rodném Vrchlabí se tak zatím nestalo. (Zdroj wikipedie)
Z dopisu Jiřího Wonky

V Čechách to bohužel chodí tak, že se cení spíše zbabělost a ne hrdinství. Můj bratr byl člověk, který odmítal žít ve lži… Byl vydán napospas zvrhlým justičních ničemům, zbavených jakéhokoliv citu. Jeho maminka se musela dívat, jak ho nevinného vedou Vrchlabím v poutech s tím, aby občané viděli, jak vypadá „advokát chudých“. Pavel byl velmi nepohodlný lidem, kterým vadila jeho společenská angažovanost na úseku práva, poskytoval lidem zcela zdarma své právní služby. Pamatuji si na lyžařské závody v Dolní Branné, kterých se můj bratr zúčastnil jako devítiletý. Běžel na sjezdovkách po svém bratrovi, maminka neměla na nové. Doběhl třetí, ale ředitelství školy rozhodlo, že syn prominentního občana, který doběhl jako čtvrtý, dostane bratrovo třetí místo. Pavel byl smutný a říkal, že až bude velký, bude bojovat za právo a spravedlnost. Byl jiný než ostatní, vadil mu na úřadě předsedy výboru ve Vrchlabí obraz J. V. Stalina. Předseda tehdy reagoval tak, že požádal o závažná opatření, aby se zamezilo jeho protistátní činnosti. Pavla pak skutečně kvůli tomu odsoudili. Ano, to je ta kontroverznost, která možná i v dnešní době vadí lidem v jeho rodném městě. Proto jsem vděčný všem v Hradci Králové, kteří navrhli Pavla Wonku jako čestného občana. Jiří Wonka