Loni Policie ČR na Královéhradecku zaznamenala třináct případů. Pro letošek zatím eviduje třiadvacet pokusů o sebevraždu.

Sebevražedné chování je obecně kulturně podmíněno. Japonské rituální sebevraždy seppuky dříve patřily k dobrému vychování samurajů. Evropská společnost bývala vždy jiná. Sebevražd bylo minimálně.

Podle Věry Tomanové z Českého statistického úřadu tomu pravděpodobně odzvonilo: „Nárůst počtu sebevražd se týká především ekonomicky vyspělých zemí. Největší procento jich připadá na asijské státy a z evropských pak vedou Skandinávie, Švýcarsko a Rakousko.“ Sebevraždy jsou nejenom civilizačně, ale i sociálně a ekonomicky podmíněné.

„Sebevraždy v Hradci Králové se nevyznačuje ničím jiným než zbytek republiky. Sebevraždy jsou nejčastěji spojeny s duševní chorobou, například depresemi, které mnohdy nebývají včas rozpoznány. Hovořit můžeme o nízkém záchytu praktickými lékaři,“ uvedl přednosta Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice Jan Libiger.

Zvláštním případem sebevražd jsou tak zvané bilanční sebevraždy. Těch se dopouštějí staří a osamělí lidé, kterým dospěly a odešly děti. Tím přišli o smysl svého života.

Sebevražedné pohnutky se podle odborníků dají odvrátit krizovou pomocí. Každý pokus je totiž předpokladem jeho opakování.

„Jedna část sebevražd souvisí s duševní chorobou, další s demonstrativním sebepoškozováním, závislostmi, předávkováním. Pokus o sebvraždu může být reakcí na krizovou situaci, na nároky osobní a společenské, většinou kombinaci obojího,“ vysvětluje profesor Jan Libiger.

V České republice spáchá sebevraždu každoročně kolem 1700 osob. Z dlouhodobých statistik vyplývá, že na jednu sebevražedkyni připadají téměř čtyři sebevraždy mužů. Zajímavé je, že nejvíce sebevražd tradičně připadá na měsíc duben (jarní deprese) a pondělí. Nejinak je tomu i v Hradci Králové.

(tst)