Ministerstvo stanovilo průzkumné území

Podle trutnovského starosty Ivana Adamce radnice těžbu plynu nepovažuje za veřejný zájem, protože převažují argumenty proti ní. Město tedy odeslalo na ministerstvo nesouhlasné stanovisko a proti stanovení průzkumného území podalo rozklad. „Trutnovsko se stále vyrovnává s ekologickými dopady hornické činnosti a na základě těchto zkušeností nemáme ani nejmenší zájem na tom, aby se zde cokoliv dalšího těžilo,“ řekl.

Tisková mluvčí ministerstva životního prostředí (MŽP) Michaela Jendeková poznamenala: „MŽP obdrželo doposud tři žádosti o stanovení průzkumného území na vyhledávání hořlavého zemního plynu či ropy z jílovitých břidlic a ve dvou případech stanovilo průzkumné území. Proti oběma rozhodnutím byly podány rozklady, rozhodnutí tedy nejsou pravomocná a budou přezkoumávána. Definitivně platné tedy není žádné průzkumné území.“

Chtějí ochránit životní prostředí

Těžaři plánují průzkumné vrty na území o rozloze 777 kilometrů čtverečních od Broumovska až po hranice Krkonošského národního parku. Město vystupuje proti těžbě plynu zejména proto, že se na území regionu nacházejí významné zdroje pitné vody, vzácné přírodní lokality, Krkonošský národní park nebo chráněné krajinné oblasti. „Na rozdíl od průzkumných prací by se samotná těžba plynu už bez destruktivních geofyzikálních prací neobešla,“ tvrdí trutnovská radnice.

Radnice tak na počáteční výzvu MŽP reagovala zamítavě a následně pak maximálně využila možnosti podání odporu s navrženým průzkumným územím v souladu se zákony. „Aktuálně připravujeme také stížnost na postup územního pracoviště MŽP v Hradci Králové na podkladě nových skutečností a zjištění, která nemohla být uplatněna v rozkladu. Věřím, že nedojde ani k průzkumným vrtům,“ dodal starosta.

Vysvětlení mluvčího MŽP

Podle Michaely Jendekové však MŽP žádné těžařské práce v regionu nepovolilo. „Průzkumné území je forma exkluzivní licence pro určenou firmu. Ta může v průzkumném území po vymezenou dobu provádět různé geologické práce při hledání určitého nerostu od vědecké rešerše až po vrty. Žádné konkrétní práce však tímto stanovením průzkumného území povoleny nejsou,“ vysvětlila mluvčí.

Na základě platného stanovení průzkumného území firma teprve zpracuje projekt geologických prací. „V něm musí konkrétně popsat činnosti, které chce v rámci průzkumu provádět, kdy a kde. K tomuto projektu se vyjadřuje příslušný krajský úřad, expertní posouzení mu zajišťuje Česká geologická služba, případně další potřebné odborné instituce,“ podotkla mluvčí. Vrtné práce, malé trhací práce, průzkum důlními díly či podobné činnosti poté podléhají příslušným povolovacím řízením obvodního báňského úřadu.

„Pro umožnění případných vrtných prací by bylo nezbytné stanovisko z hlediska vlivu na soustavu NATURA a z tohoto důvodu možná i posouzení v procesu EIA. Konkrétní fyzické zásahy do pozemku průzkumné rýhy, vrty, apod. pak může firma provádět jen s písemným souhlasem majitele pozemku. Vodní zdroje i lázně a zdroje minerálních vod mají svá pevně stanovená ochranná pásma. V podmínkách rozhodnutí je zadavateli uloženo tato pásma a příslušné zákony a vyhlášky sloužící k jejich ochraně respektovat,“ dodala Jendeková.

Podle vyjádření ministerstva životného prostředí zatím v České republice nebyla nalezena, vyhodnocena ani oceněna žádná ložiska, dokonce ani prognózní zdroje zemního plynu vázaného na břidlice a neproběhl v tomto smyslu žádný ložiskový průzkum.

Miroslava Jasanská

Ekologická rizika a zátěž pro přírodu

Jiří Jedlička, báňský inženýr Náchod: „Usazené horniny, které byly částečně přeměněny, jsou břidlice.

Před dávnými časy vznikly pod obrovskou hmotností mořských, říčních a jezerních usazenin ve spodních sedimentárních vrstvách vlivem obrovské teploty a tlaku geologickou změnou těchto hornin. Této změně se říká metamorfóza.

Tyto usazené, přeměněné horniny břidlice, jsou ve velmi velkých hloubkách, a tudíž se musí vrtat 1 až 2 kilometry hluboko pod zemský povrch, aby se dosáhlo jejich hladiny. Musí se vrtat diamantovými vrtacími korunkami v hlavicích vrtných souprav. Jakmile je dosaženo břidlicového horizontu, navrtají se i horizontální vrtná díla v hladině břidlice a do vertikálního vrtu se začne vhánět a tlačit speciální směs chemikálií (benzen a toluen), písku a vody. Takto připravená směs začne reagovat s břidlicí a vyvolá chemickou reakci, která uvolňuje plyn. Mnohdy se ve vrtech odpalují speciální nálože, které mechanicky umožní „rozpraskat“ břidlici a napomohou tak pod obrovským tlakem vstupu zmíněných chemikálií do prasklin. Tento uvolněný plyn z rozpracované horniny je odváděn na povrch a jímán do nádrží a následně je postoupen dalšímu zpracování.

Ekonomická náročnost dobývání břidlicového plynu je mnohokrát nákladnější, než získávání plynu zemního. Mnohem závažnější jsou možná ekologická rizika a zátěž pro přírodu. Hrozí skutečně nevratná destrukce přírodních hodnot, kterých si tak vážíme. Hrozí trvalé znehodnocení vodního podzemního zlata v Polické křídové pánvi. Vzhledem k charakteru i pouhého geologického průzkumu, který nemá daleko k vlastní těžbě plynu, se může stát, že vynikající voda se promění ve sloučeninu, která bude cítit plynem. Navíc při těžbě břidlicového plynu vzniká daleko více metanu než při těžbě plynu zemského.