V duchu jsem se myšlenkami vrátil do svých mladších let. V životě jsem totiž měl možnost vyzkoušet si a vychutnat obojí. Zažil jsem dobu, kdy se oralo jen koňmi a kravami. Traktor měli jen velcí sedláci a ve velkých dvorech se tehdy oralo oračkami.

Postupem času se však mechanizace začala zdokonalovat, rozšiřovaly se a zvětšovaly i plochy, kde bylo možné mechanizaci uplatňovat. V padesátých letech minulého století začala továrna Zetor v Brně vyrábět silnější traktory. Židovické JZD tehdy zakoupilo ZETOR HP 25, který mi byl k práci přidělen. Přivezl jsem si ho tehdy z Brna osobně po vlastní ose až do Židovic. Měl jsem z něho velkou radost, neb práce s ním znamenala ohromný pokrok proti práci s koňmi, na kterou jsem byl do té doby zvyklý.

Nejprve jsem musel pomocí traktoru celou plochu obilovin v Židovicích samovazem posekat, po večerech a brzy ráno (za rosy) odvozit obilí, které se přes den namlátilo na mlátičce, do výkupu. Obilí bylo v pytlích po 60 kg a vozilo se většinou do Kopidlna, někdy do Mlýnce a někdy i do Střevače. Když byly mandele z pole odvezené, tak bylo zapotřebí celou plochu zorat a podmítnout. Traktor měl schopnost utáhnout na tuto mělkou orbu pluh s pěti radlicemi, každá o záběru 25 cm. Pluhy v té době ještě nebyly nesené na traktoru, ale tažené. To znamená, že na pluhu bylo zařízení, které radlice na souvratích při otáčení zvedlo. To však mělo často poruchy a opravy práci dosti zdržovaly. Za nějaký čas po ukončení podmítky začala buď střední orba pro obiloviny a nebo hluboká orba pro okopaniny.

Na to se již používal pluh s třemi radlicemi o záběru 30 cm. Podmítku jsme orali na hloubku kolem 10 cm, střední kolem 20 cm a hlubokou orbu kolem 30cm. Postupně se vyráběly silnější traktory i větší pluhy s možností zavěšení přímo na traktor.

Rád na tuto dobu vzpomínám, neboť ta základní práce člověka - zpracovávat půdu – (když ji člověk bere vážně a poctivě), tak půda při orbě krásně voní. Vzniká dokonalá symbióza, kdy člověk přímo cítí, že je součástí přírody, pracuje s láskou a bez ohledu na to, jak je ta práce finančně ohodnocená.
Tyto souvislosti si mohl člověk ještě lépe promýšlet při orbě s koňmi, kdy celý den chodí za pluhem, někdy i s nohama obalenýma blátem, a kdy z koní a z člověka často kapal na zem společný pot. Tady se tvořily tvrdé selské charaktery, se správným pohledem na život. Byl to svět, kde nikdo nezáviděl druhému, všichni měli dostatek tvrdé práce a snažili se jeden druhému vypomáhat. Po práci se pak uměli spolu kulturně bavit, aby načerpali duchovní sílu, která je spojovala a posilovala. K tomu měli mnoho společenských organizací. Scházeli se v Sokole, Selské jízdě, u hasičů a nebo v divadelních spolcích.

Dnes je jiná doba, a tudíž i jiní lidé. Bohužel po lidské stránce se mnohé změnilo k horšímu. Hluboce si proto vážím všech, kteří chtějí udržovat staré tradice a umí přitom žít v pokoře. Můj obdiv si zaslouží všichni, kteří měli tu odvahu a přijeli si do Cholenic změřit své síly v orbě, ať již s koňmi nebo s traktorem. Ono totiž nejde jen o ten čas při soutěži, ale mnohem víc času musí každý z účastníků strávit přípravnými pracemi před soutěží. To mohou zvládnout jen lidé se srdcem na správném místě.

Z pořadatelů si pochvalu zaslouží paní ředitelka zahradnické školy Lenka Nosková, ale i zaměstnanci této školy. Dále hejtmanství Královéhradeckého kraje, ministerstvo zemědělství a další pracovníci, kteří takovou velkou akci dokázali dokonale zorganizovat. Přišli si při ní na své nejen příznivci orby a dobré pohody v krásné přírodě, ale i mnoho prodejců různé zemědělské mechanizace. Nechyběly ani kulturně - zábavné akce - mažoretky, dechová hudba a občerstvení. I počasí pořadatelům vyšlo a mezi deštivými dny se udělaly dva slunečné. To byla to nejlepší odměna shůry za poctivě vykonanou práci pro společnost. Byl to krásný den nejen pro místní, ale i lidi z celé republiky, kteří si odvezli z Cholenic ty nejlepší zážitky a nezapomenutelné vzpomínky.⋌Antonín Erben, Židovice