Na zastupitelstvu tekly při dovolbě do rady emoce proudem. Jak hodnotíte vy celý průběh?
Jsem přesvědčená, že kdyby k tomu došlo o měsíc později, tak už mi zase těch osmnáct hlasů nedají. Všichni jsme byli překvapeni, že to najednou šlo tak rychle. Pro všechny to bylo zoufalství. Pocity jsou hrozné. Ve čtvrtek po zastupitelstvu jsem se s tím sama musela vyrovnat, jaký to byl fofr.

To zní, jako kdybyste ani nečekala, že se volba podaří.
Jak podaří? Já nečekala vůbec nic. Podívejte se, vždyť to, co v zastupitelstvu předvádíme je naprostá katastrofa. A co do budoucna? Nedělám si iluze, že by obsazení příštího zastupitelstva bylo výrazně jiné. Když si teď už ani trochu nevěříme, tak co budeme dělat za pár let? Na komunální úrovni by se do vedení vůbec neměly cpát politické cíle. Chceš dělat pro město? Tak pojď do zastupitelstva a rady. Když do všeho vchází ekonomické ambice, tak kam to asi může jít?

Stále mi to zní opravdu zvláštně. Kdy se tedy vlastně zrodil nápad, že budete kandidovat do rady?
To se diskutovalo neustále. Už před půl rokem se s tím natvrdo začalo. Jenomže jde o to, že my jsme pro některé lidi obtížnými partnery. V pondělí před jednáním zastupitelstva byla schůzka, ale té se nikdo ze dvou zastupitelů za ČSSD nemohl účastnit. Já jsem dopředu řekla, že když učím, tak prostě učím, a Josef Dvořák byl na jednání krajské rady v Hradci Králové. V zájmu toho, aby Petr Hamáček zůstal místostarostou, se udělal ústupek, že Luděk Havel (pozn. oba za Sdružení pro Jičín) odstoupil.

A tato dohoda se upekla přímo při jednání zastupitelstva?
Ano, přímo tam. Vždyť to lidi mohli vidět. Vzali mě do kruhu jako něco posvátného a řekli mi, ať jdu do rady. Nejsem z toho nadšená. Nevidím v tom perspektivu. Za dva měsíce například Miroslavu Matějkovi neodsouhlasíme nějaký návrh a on bude chtít zase odvolat mě. Ale v tu chvíli jsem si řekla, že kdybychom to odmítli, tak to zase budeme my, ČSSD, kdo dělá rozbroje a nepřichází s řešením. Všechno je špatně. Je to katastrofa.

Teď jste ale v radě. Na jaké problémy se chcete zaměřit?
Samozřejmě si pohlídám školství a kulturu. Ale nechci mít žádnou gesci už jen tím, že rada má tři placené pohlaváry, které mají spoustu peněz za to, aby se starali. To je teď moje vize. Už nebudu takový blbec, abych to dělala jako dříve. Budu prostě rozhodovat ano, nebo ne svým jediným hlasem. Ze školství je důležité zaměřit se na školky. Zaplať pánbůh, že se rozjel projekt školky na Větrově a jedná se o zateplení školky Máj. Snad se tyhle věci podaří dokončit. Nedělám si iluze, že se za rok do voleb něco velkého stihne a že se náhle něco změní. To je vůbec k zamyšlení. Vezměte si, že přijdete na radnici. Máte čtyři roky. Ten první se rozkoukáváte, druhý a třetí něco uděláte a v tom čtvrtém už se zase soustředíte na volby.

A nejhorší, co se může stát, že právě ve fázi toho druhého a třetího roku se vám rozhádá rada a zastupitelstvo tak, že se všechna činnost zastaví. Ale zpět k mým vizím: Potřebuje město vanu u Knížete, která je ve výsledku mrňavá? Potřebuje zimní stadion, který vypadá fajn, ale táhne tam na lidi? Ne a ne. Město velikosti Jičína si musí určit, na co má a co ne. To znamená, opravit svůj majetek. Školy, školky, knihovnu a podobně. Teprve potom investovat dále. Nechci říkat, že všechno dělali špatně, ale hlavní je, aby byla vize, dlouhodobý koncept. Není dobré neustále přeskakovat od jednoho k druhému.

Co říkáte na rekonstrukci kulturního domu?
Prosím vás! Přestavte si, že máte v domě kotel, který může vybuchnout. Co uděláte? Začnete rekonstruovat podlahu jako v kulturním domě? A vůbec, proč by město mělo lít peníze do budovy, která mu ani nepatří. Nejde o vlastníka, kterým jsou Sokolové. Proti nim opravdu nic nemám. Obecně si myslím, že město by přeci mělo dávat peníze do nemovitostí, které mu patří.

Co třeba jezuitská kolej? Jak se stavíte k tomuto problému?
Jezuitská kolej je velké sousto pro město. To, že jsem byla proti přestavbě na vědeckotechnický park, je pravda, protože jsem neviděla žádný prospěch pro Jičín. Jsem pesimista, co se týče rozvoje vysokoškolského studia. Základní i střední školy mají málo dětí a to se teď přelévá do vysokých škol. A co se spíše zavře? Univerzity, nebo středisko. Asi středisko, že? Nevím, co s jezuitskou kolejí. Opravdu ne.

Co zámek?
Ježíši, zámek! Ten já potřebuji pro ZUŠku! Už dříve jsme dostali přislíbeno celé patro a teď by tam chtěli dělat prostory pro univerzitu. Ne, my ty místnosti prostě potřebujeme, stejně jako je potřebuje třeba jičínské Káčko.

Ještě se vraťme ke kauze okolo ředitele druhé ZŠ.
Chcete slyšet můj názor? Odvolaný ředitel Jindřich Tryzna nebyl žádný manažer, který by dokázal sekat hlavy. Znám ho jako ředitele, kterého jsem potkávala na poradách, a nikdo nemůže posuzovat, jak se choval na škole, pokud jeho vedení nezažil. Když jsem pana Tryznu poprvé viděla, řekla jsem si: Proboha, co to zase vybrali. Ale vezměte si, že druhá základní škola je nejvybavenější ze všech jičínských. Interaktivní tabule, přístavba. Ředitel chtěl vzdělávat lidi.

Potíž byla, že učitelská zkostnatělá struktura si změny nepřála. Když se spojí všichni proti vám a vy nemáte dost kuráže, abyste práskl do stolu a udělal jasný řez, krize je na světě. To už si ale může dovolit jenom manažer, který firmu vede dvacet let, nebo více. Situace na základní škole, když tam Jindřich Tryzna přišel, byla taková, že učitelé chtěli Milana Smolíka. Ať by tam přišel kdokoliv, hned by to u učitelů měl špatné. Potom udělal chybu, že se zavřel v ředitelně a zakuklil se před zaměstnanci. Je to slušný, solidní člověk, snad i pracovitý, ale měl problém s komunikací.