„Za týden se u nás vystřídá zhruba pět set až sedm set návštěvníků, zájem je standardní," konstatuje velitel profesionálních hasičů Milan Pospíšil. Domnívá se, že je důležité, aby práce hasičů vešla do povědomí veřejnosti, proto zde také exkurze podporují.

„Je to trošku propagace, osvěta, i například informace o první pomoci. A pak také o náboru dětí. V kroužku malých hasičů máme nyní dvacet členů," říká šéf, pod kterým slouží v nepřetržitém provozu patnáct příslušníků.
Vedle mateřských a základních škol přicházejí mezi hasiče i učni a středoškoláci.

Při naší návštěvě jsme mezi technikou zastihli hochy ze zdejší integrované školy. Zarazilo je, jaké nároky jsou na hasiče kladeny. „Pokud chcete nastoupit, musíte mít maturitu, absolvovat psychotesty, fyzické testy a být zdravotně v pořádku," vysvětluje jeden ze zdejších profíků. „Být hasičem, to bych si asi netroufl, je to moc náročné," říká po prohlídce stanice Jaroslav Rutrdle.

Jana Šimurdu zaujala technika. „Na znalosti i fyzičku je toto povolání hodně náročné," soudí. „Technika, ta mě jednoznačně oslovila. Být hasičem bych si určitě netroufl, neměl bych výdrž, nestačil bych," hodnotí své možnosti Tomáš Rolf a my připomínáme, že posláním této profese je chránit životy, zdraví a majetek lidí.

Mikrorozhovor s Jaroslavem Ottou
Šestadvacetiletý Jaroslav Otta slouží u novopacké jednotky čtyři a půl roku.
Proč jste si zvolil povolání profesionálního hasiče?
Jako malý kluk jsem začal v deseti letech u mladých hasičů, v osmnácti jsem přešel k jednotce dobrovolných hasičů, začal jsem jezdit na výjezdy a v jednadvaceti jsem nastoupil k profíkům.
Jak jste zvládal náročné vstupní testy?
Zas tak náročné to není, ale je pravdou, že jsem měl trochu natrénováno. Psychotesty jsem už znal, takže jsem věděl, do čeho jdu. Ze zdravotních testů jsem strach neměl.
Při nástupu do zaměstnání má každý z nás určité představy. Jaké byly ty vaše, splnily očekávání?
Práce mě baví, jsem spokojený. Moje naplněné a nenaplněné představy? No, možná to bude znít divně, ale bral bych víc výjezdů.
Které výjezdy jsou pro vás nejnáročnější? K požárům, nehodám?
Je to asi u každého jinak, je to o psychice.
Zažil jste i nějaký kuriózní výjezd?
Jeli jsme zachránit kočku na elektrickém sloupu. Když jsme přistavili žebřík, tak seskočila sama. Pak jsme tahali mobilní telefon z kanálu.
Za to si dotyčný musí zaplatit?
Ne, platí se jen výjezd k dopravní nehodám, konkrétně likvidační práce, které uhrazuje pojišťovna.
Myslíte si, že je vaše práce dostatečně oceněna?
Domnívám se, že ne. Rezort se snaží ušetřit, krátí nám výplaty, i když bychom letos měli dostat přidáno dvě procenta, příští rok čtyři, ale uvidíme.
Jste spokojeni s vybavením jednotky?
Jako detašované pracoviště určitě.
Jak probíhá vaše čtyřiadvacetihodinová směna, je to jen čekání na povel k výjezdu?
Dopoledne se věnujeme údržbě aut, technice, zahradě, garážím, interiéru budov. Po obědě následuje každý den školení, dvouhodinová fyzická příprava a večer je relativně klid.