Diagnostik sítí a hledač poruch ve vodohospodářské společnosti působí už od roku 1971. Vedení i politika firmy se mění, přichází noví zaměstnanci, ale on je stálicí. Aby také ne. Málokterá rodina by se dobrovolně vzdala svého stříbra.

Přes veškerou techniku, kterou má Jaroslav Horčička k odhalování poruch k dispozici, vše nakonec závisí na dvou vlastnostech – ostrém sluchu a intuicí. Diagnostik nejprve musí najít úsek potrubí, který je poškozený. Ty jsou ohraničeny malými kruhovými kryty z kovu s nápisem „voda" nebo „vodovod". Každý z nás na ně jistě v ulicích narazil. Hledač poruch se pomocí sluchátek zaposlouchá do šumu vody a odhalí, zda odezva je „zdravá", či nikoliv. Tekutina, která protéká skrze trhlinu v potrubí, totiž vydává hučivý zvuk. Najde-li Jaroslav Horčička vadný úsek, přichází na řadu půdní mikrofon a korelátor. Opět za pomoci poslechu se snaží odhadnout, na jakém místě přesně došlo k havárii.

Leckdy to není jednoduché. Ve městě jsou úseky krátké a porucha se lokalizuje snadno, nicméně na venkově je vše obvykle obtížnější. Krom toho neexistují komplexní plány starých vodovodních řadů, a tak do pracovní činnosti Jaroslava Horčičky patří i mapování. Provádí se tak, že do potrubí se vpustí elektřina a pomocí přístrojů se detekuje její průtok. To je však možné udělat pouze s kovovým potrubím, anebo modernějším plastovým, pakliže je opatřeno vodícím drátem.

Jenomže – co když drát chybí? Bez přirozené intuice a schopnosti vyhledat vodu by onu práci vykonávat nešlo. Přijdou okamžiky, kdy se Jaroslav Horčička musí chopit starého dobrého proutku.

„Vyrostl jsem jako montér vodovodu, takže vím, jak moc se ti hoši nadřou. Proto se snažím, aby místo poruchy bylo co nejpřesněji určené," řekl přívětivý diagnostik. Vodohospodářská a obchodní společnost Jičín, která spravuje na 600 km vodovodního řadu v našem regionu, může být ráda, že má takového člověka na palubě.