Skromný, sympatický mladík se vznáší s kluzákem ve vzduchu sotva pár let, přesto se už dokázal prosadit. Nyní se uchází o místo v reprezentaci a o účast na mistrovství světa juniorů v roce 2019 v Maďarsku.

Jaromíre, jak jste se k bezmotorovému létání vlastně dostal?
Létat jsem začal v patnácti, a to na popud táty. Odmala jsem sledoval oblohu, v patnácti jsem začal létat s kluzákem na vokšickém letišti a o rok později získal pilotní průkaz.

Popište nám létání bez motoru. Na jakém principu se vznášíte?
Existují dva druhy startů, rychlý navijákový nebo aero vlek, kdy vás motorové letadlo vynese do určité výšky, kde pokračujete bez motoru. Mým úkolem je navázat na stoupání. Musím se dostat do válce stoupajícího teplého vzduchu, kde kroužím a získávám výšku. Tak se po stoupavých proudech vlastně posouvám po celé republice. Závody jsou o tom, že na vytyčené trati se pohybujete co nejrychleji. Z jednoho kilometru výšky pak doklouže větroň přibližně 35 kilometrů.

Takže máte vytyčený nějaký cíl, tam doletíte, přistanete a domů vás musí dovézt?
Ne, to ne, v letadle máme záznamové zařízení, které let zachytí. Já si tam zadám otočný bod, ten musím protnout a vracím se zpět na letiště.

Vůbec si nedokážu představit, jaký má tepelný válec sílu?
Velikou, někdo to spočítal a průměrný stoupák má sílu jako jaderná elektrárna. Ty tepelné přeměny jsou náročné. Válců je všude dost, ale stále se mění. Dobrý pilot tohle dokáže rozpoznat, ale závodění je i o štěstí. Když vlítnete do stoupavého proudu, tak to poznáte a ukáže vám to i variometr. Musíte okamžitě správně vyhodnotit situaci, kdy máte šanci získat rychlost nad ostatními.

Co vás na létání fascinuje?
Volnost pohybu, kdy vedle posunu dopředu a dozadu přichází možnost nahoru a dolů. To je prostě to nejhezčí. Druhá věc, že člověk si prohlédne za málo času tolik nádherné krajiny.

Prozraďte svoji oblíbenou trasu?
Dost vyhledávám České středohoří a Krkonoše, ty jsou nádherné.

Máte prý namířeno do reprezentace. Řekněte nám o svých leteckých úspěších.
Začal jsme závodit v sedmnácti letech, poprvé na mistrovství českých juniorů. Mezi pětatřiceti piloty jsem byl nejmladší a skončil na dvanáctém místě. Rok nato jsem na druhých závodech mistrovství republiky juniorů v Jihlavě vybojoval třetí pozici. Tady si mě všimli a vloni jsem už trénoval s reprezentací a to mě dost posunulo. Letos jsem na mistrovství republiky skončil druhý, což byl pro mě obrovský úspěch. Ihned jsem také dostal nabídku zúčastnit se předzávodů mistrovství světa juniorů v Maďarsku.

Ty už jste absolvoval nebo se chystáte?
Moc jsem se rozmýšlel, neboť létání je finančně náročné, pak musíte mít s sebou asistenta. Tady náklady předzávodů hradili, takže rozhodování bylo jednodušší. Hned první disciplínu jsem vyhrál, po druhé jsem se držel stále na čele, ale pak přišel nečekaný zvrat.

Co se stalo?
Letěl jsem ve stoupavém proudu a najednou do mě zleva narazil maďarský kluzák. Převrátil mě na záda a já se vyděsil, odhodil kabinu a vyskočil na padáku dolů. Byla to moje nejhorší zkušenost v životě. Byl jsem z toho dost vyděšený, přesto jsem přislíbil, že budu druhý den pokračovat dál. I když moje letadlo dopadlo aniž by někoho zranilo, už jsem s ním nemohl letět. Druhý den jsem startoval s kluzákem jiného typu, to už jsem nedokázal kroužit s ostatními větroni. Když máte dvacet větroňů ve stoupání tak je to masakr. Bál jsem se, náraz ve mně zanechal trvalou bariéru. Od té doby jsem v chumlu kluzáku velice obezřetný. Přes všechny problémy jsem přesto skončil na páté příčce. V prosinci se bude vypisovat nominace na mistrovství světa, tak doufám, že mě vyberou.

Odcházíte studovat do Prahy, nechá se vysokoškolské studium skloubit s vaší láskou k létání?
Potřebuji, abych měl nalítané hodiny, nevím, jak to budu zvládat. Ale uvidíme. Prvořadá je pro mě samozřejmě škola.