„Už dříve jsem argumentoval, že stromy v Libosadu můžeme přirovnat ke starým lidem, kteří jsou nemocní. Když člověk dosáhne vyššího věku, jeho tělo ztrácí schopnost plnit určité funkce. Přijde mi proto nelogické, že když jsou stromy nemocné či napadané škůdci, hned se v první řadě přemýšlí o jejich odstranění," míní Jan Šorf. „Pokácení je hodně jednoduché řešení, ale vždyť je tu i možnost je ošetřit a ponechat," dodal.

Červené buky
Třiadvacetiletý student se nezastává ani tak štěpnice, s jejímž vykácením a nahrazením dlouhodobě nesouhlasí Spolek občanů a přátel města Jičína. Jde o především o buky lesní – červenolisté, které podle projektové dokumentace mají být odstraněny. Stojí hned vedle cesty v Libosadu poblíž kolejí. Kvůli napadení škůdcem jsou suché a padající větve představují riziko pro občany.

Alespoň to tvrdí radnice a projektová dokumentace. Jan Šorf při včerejším setkání v Libosadu souhlasil s tím, že dřeviny jsou suché, a chápe, že bezpečnostní riziko je třeba řešit. Není však třeba buky kácet, nýbrž se o ně postarat. Zredukovat korunu i kořeny. Stromy by si již poté našly způsob jak přežít.

„Jde o to, že než strom doroste, trvá to třeba sto let. Lidé mají problém začít uvažovat tak, že strom má delší životní cyklus než člověk a že tomu odpovídá i čas, po který se vypořádává s chorobami. Není možné, aby obměna probíhala stromů jednou za několik desítek let. Během této doby se ani nestihnou plně rozvinout," přesvědčuje Jan Šorf.

O první protest zájem nebyl, nebyl nicméně posledním. Jan Šorf plánuje další akce, včetně vyhlášení petice. Doufá též ve spolupráci se Spolkem občanů a přátel města Jičína. Věří, že jeho slovům bude nakloněna i řada současných zastupitelů.