Byla to chvíle, na kterou jsem dlouho čekal. Měl jsem již socialismu plné zuby. Ač mám naši zemi velmi rád, uvažoval jsem v té době o emigraci. Odmítal jsem ze sebe dělat bolševikům šaška po celý zbytek života. Svoje názory jsem vyjadřoval otevřeně, a tak moje budoucnost nebyla příliš nadějná, spíše velmi problematická.

Odmítal jsem být nadále součásti režimu v němž vládlo pokrytectví a hloupost, v němž bylo členství v KSČ vstupenkou ke kariéře a k osobnímu prospěchu, v němž se rodiče báli říkat své názory před dětmi ze strachu o jejich budoucnost. Kde se okupace vlasti nazývala bratrskou pomocí, ve státě, kde byli lidé trestáni a znemožňováni za hlásání odlišných názorů, kde práskačství bylo normou, lež pravdou a pravda lží. Proto byly moje reakce a vystupování na veřejnosti v té době naprosto spontánní. Listopad se v mém životě stal velkým zlomem.

Od té doby probíhal můj život tak, jako mnoha lidem, kteří si museli zvyknout na zcela odlišný systém. Výhry i prohry, něco se povedlo něco ne. Ale jedno vím naprosto jistě. Za všechny chyby, ale i úspěchy jsem si mohl já sám! A nikdo jiný. Stal jsem se pánem svého osudu. A potom jsem asi v životě toužil. Jsem naprosto svobodný člověk. John F. Kennedy kdysi řekl: „Neptej se, co může tvoje země udělat pro tebe. Ptej se, co ty můžeš udělat pro svoji zemi". A o to se již třiadvacet let snažím. Jestli dobře, to ať posoudí jiní.

Současnost
Dnešní situace je normální, komunisté a socani měli k sobě vždycky blízko. Lidé si je zvolili, tak ať vládnou. Jejich spojení přeci již dříve velmi dobře fungovalo.

Ovšem příčinou toho, že dostávají tuto možnost, je rozmrzení lidí nad polistopadovým vývojem. I tomu také myslím rozumím. Velmi pěkně a prorocky to vyjádřil již tuším v roce 1869 František Palacký, který na adresu Komunistického manifestu Marxe a Engelse napsal toto: „Národ, který se oněmi svrchu řečenými zásadami bude řídit, upadne již během jedné generace do stavu naprosté zhovadilosti…" U nás tyto komunistické zásady byly uplatňovány po dvě generace, takže se není čemu divit.

Věřím však, že většina lidí v této zemi je ještě natolik rozumných, že návrat k budování komunismu nám nehrozí. A kdyby ano, tak beze mne. Emigrovat lze i v pokročilém věku. ⋌Míla Pour