V sobotu se ve městě konala slavnostní událost. Jičínský klub okinawského karate RBKA – Shubukan ČR otevřel novou tělocvičnu. Oficiálně nese název Centrum bojových umění, tradiční označení je však přesnější – jde o dojo. To znamená zázemí, útočiště, zkrátka středisko pro všechny nadšence do bojových umění. Nová tělocvična vznikla po náročné přestavbě staré truhlárny, která je v majetku města, stojí v areálu ZŠ Železnická a byla určena k demolici.

Členové jičínského klubu v čele s Janem Gyurisem si budovu sami vytipovali a také financovali vlastní rekonstrukci. S vybudováním centra sice pomohly město Jičín i Královéhradecký kraj, naprostou většinu si však museli zajistit přímo jičínští karatisté. Záměr měl dlouhodobou podporu od jičínské samosprávy, konkrétně od místostarosty Petra Hamáčka a starosty Jana Malého.

„Myslím, že je opravdu velké štěstí, že je v Jičíně někdo jako pan Gyuris, který ze země doslova vyrubal krásné dojo. Stojí za tím obrovské úsilí a odhodlání. Navíc zatrénovat si s Janem Gyurisem je v celosvětové komunitě kolem okinawského karate opravdu čest, a tak nebude výjimečné potkat v novém doju karatisty z celého světa,“ říká místostarosta Hamáček.

Na slavnostní představení haly se přijel podívat až z Okinawy pan Takeshi Uema, který je ředitelem asociace Shubukan. V japonském jazyce popřál jičínskému klubu mnoho úspěchů a nových členů. Ocenil především manžele Gyurisovi, kteří do toho dali opravdu všechno.

Návrat do roku 2008:

JAPONSKÝ VELVYSLANEC TATSUO KAI  podpořil svou účastí mladé karatisty.
Úspěšný Karate camp Lužany

Nejen o jičínském dojo se následně rozpovídal sám Jan Gyuris, prezident Asociace tradičního okinawského karatedó v České republice.

Jak vznikla myšlenka na tuto halu?
Myšlenka má třicetiletou historii. V bojových uměních to bývá tak, že když se začíná trénovat, chcete mít své vlastní místo, kterému se říká dojo. Přemýšleli jsme, jak se k němu v Jičíně dostat. Zhruba před třemi lety jsem narazil na tuto budovu. Pan Kazda z odboru školství mě upozornil, že v areálu školy je stará budova určená k demolici. Řekli jsme si, že namísto zbourání budovy by bylo lepší ji získat a udělat z ní náš svatostánek. Po půlročních jednáních s městem Jičín jsme se dohodli, že nám budovu pronajme na 30 let.

Běžnou terminologií tedy můžeme říct, že jde o Centrum bojových umění.
Je to tak uvedeno i v projektové dokumentaci. Nazývá se to Centrum bojových umění, protože bychom zde chtěli provozovat naši činnosti, tedy karate, ale budeme se snažit sem dostat všechny disciplíny, které jsou provozovány po Jičíně, a učinit z tohoto místa skutečné středisko. Chtěli bychom, aby k nám docházely i základní a střední školy v rámci tělesné výchovy, nebo zde umožnit kurzy sebeobrany.

Kolik v současnosti máte členů, dětí?
Naše jičínská sekce čítá asi 70 členů a naše organizace se nazývá Shorin Ryu Shubukan Uema karatedo dojo.

Jak probíhala samotná výstavba? Jak byste to teď zpětně zhodnotil?
Jedním slovem bych řekl, že hrozně (smích). První otevření dveří do staré truhlárny, které jsme provedli i s panem starostou Malým, bylo při vědomí, že ta budova je připravená na zbourání. Očekávali jsme, že nebude v dobrém stavu. Ale pohled do stropu, kde byla dvoumetrová díra do nebe, předčil naše očekávání. Nicméně podařilo se nám zaměstnat partu zedníků, kteří by si také zasloužili zlatou medaili, protože se do práce pustili se vší vervou. Za rok a tři měsíce jsme měli hotovo.

Teď k trochu citlivější otázce. Jak vlastně probíhalo samotné financování? Kde jste našli prostředky?
(Smích) Financování probíhalo v podstatě tak, že já se svojí paní jsme do toho vložili všechny naše finance, které jsme měli. Pomáhali nám všichni členové asociace a vytvořila se i speciální sbírka. Sháněli jsme zkrátka peníze, kde jsme mohli. Město Jičín nám pomohlo s dotací 300 tisíc korun a podařilo se nám s panem místostarostou Hamáčkem vytvořit žádost o dotaci ke Královéhradeckému kraji, s čímž jsme uspěli. Když se to sečte, dotace měly nemalý podíl.

Chcete ještě někomu poděkovat nebo něco sdělit?
To bych musel říct opravdu moc jmen. Když jste v takové velké komunitě, každý má nějakou profesi nebo zkušenost, s níž může pomoct. Ať už dary, znalostmi nebo zprostředkováním kontaktů. Velké díky patří zednické partě pana Skopára. Chtěl bych v první řadě poděkovat panu místostarostovi Hamáčkovi a panu starostovi Malému, protože ti byli pilířem morální podpory, aby se dílo podařilo.

Chtěl byste něco vzkázat Jičíňákům? Hlavně mladým lidem, kteří přemýšlí o svém volném čase a nemají to ujasněné.
Já si myslím, že nejenom mladá generace, ale i spousta starších nemá zafixováno, proč vlastně se u nás vyučují bojová umění. Úmyslně říkám, že jde o bojová umění, protože to nejsou sportovní disciplíny. Kombinace fyzického tréninku a duševního rozvoje je přesně to, co společnost ztratila a těžce to hledá. Karate je ideální prostředek k tomu, aby to lidé našli. Je tu vytvořená komunita, která vás k tomu dovede. Tím, že jsme vybudovali tohle místo, tak jičínská veřejnost dostává možnost si sem přijít zasportovat, takříkajíc zatahat, zabouchat – a přijít na to, že podstatou bojových umění není vrcholný výkon, ale něco úplně jiného. Budova se nachází v ulici Křídlova, takže sídlíme téměř v centru města. Otevírací doba je po celý den, tak se neobávejte kdykoliv k nám zavítat. Případný telefonický kontakt je: 777907760.

Na kterou součást této haly jste nejvíce pyšný?
Nejvíce jsem pyšný na podlahu. Podlaha je středobodem všech dojo bojových umění. Od počátku jsme chtěli mít profesionální palubovku. Pro ilustraci, pod podlahou je na 390 speciálních terčů, které pomáhají celou podlahu odpružit. Tím šetříte své klouby a snižujete tlak na svaly v nohách, takže cvičení je zde opravdu příjemné.