Finále soutěže se odehrálo v libereckém domě kultury, kam Jakub vyrazil ve středu v doprovodu manželky.

Jednoduchá otázka úvodem. Jaké bylo finále?
Těžší, náročnější, atmosféra byla vypjatá, bylo to hodně nervózní.

V čem se vyvrcholení klání lišilo od regionálního kola?
Testy byly těžší. Co se týče samotné soutěže, byla tu mnohem vyšší úroveň účastníků a nakonec jsme místo dvou piv čepovali tři.

A jak?
Točili jsme otočným i pákovým kohoutem. Třetí pivo jsme mohli čepovat podle vlastního výběru, já jsem si zvolil otočný systém.

Co bylo tentokráte nejsložitější?
Nastavení kohoutů. Přede mnou asi čtyři lidi vyhořeli, protože jim je nějaký dobrák rozladil. Takže jsem asi minutu strávil jejich doladěním, aby to teklo tak, jak má.

Praktickou část jste měli časově limitovanou?
Ano, třemi minutami. Během tohoto intervalu je nutné omýt pět sklenic, natočit dvě zkušební piva, nastavit si techniku a pak natočit na míru tři soutěžní piva.

Co porota?
Výborná, seděl v ní i fotbalista Jiří Štajner.

Věřil jste si, že vyhrajete?
No, když jsem viděl soupeře, tak jsem si už tolik nevěřil. Když jsem dotočil, tak mi ale tvrdili, že to bylo dobré, a tak se mi sebevědomí trošku vrátilo.

Do Liberce vás jela podpořit vaše manželka, ale nakonec přijeli i spolupracovníci a známí. Pomohlo to?
Bylo to příjemné, fandili mi.

Pocit z vítězství?
Šílená radost. Ale do poslední chvíle jsem tomu nevěřil. Myslel jsem si, že skončím čtvrtý, ale fanoušci řvali vytrvale: město Jičín, město Jičín, a nakonec se to povedlo.

Co jste si převzal jako vítěz?
Diplom, tři sudy piva, finanční poukázku a upomínkové předměty.

Sudy piva? Co si s nimi počnete?
Buď se vypijí, ale spíš je asi prodám. Narážet desítku sudovou je hloupost.

Jak reagovala na vaše vítězství manželka?
Byla na mě hrdá, byla nadšená.

Myslíte si, že příští rok půjdete do soutěže znovu?
Určitě. Zjistil jsem, že mi to vcelku jde, a tak chci zkusit i celosvětovou soutěž. Proč zůstat na hranici České republiky, když to mohu zkusit dál?