Jak vzniká v Hořicích pochoutka Napoleona? Naučit se zatočit trubičku trvá týdny

Správný grif se pracovnice učí třeba i tři měsíce, každou trubičku mají v procesu výroby v ruce až sedmkrát.

Do trubičkového podnikání se postupně zapojuje celá rodina. „Snažíme se aby tradice výroby Kubištových Hořických trubiček byla zachována i pro další generace. Proto s oblibou ukazujeme a učíme stáčení hořických trubiček mladou generaci a malé děti na různých akcích velkou pomocí jsou mé dcery," dodává Kubištová.

Ruční stáčení si u jejich stánku na Slavnostech Hořických trubiček může vyzkoušet i široká veřejnost. V rukou zkušených pracovníků to vypadá snadně, zkoordinovat správný tlak, rotaci kovové stáčecí trubky a snahu nespálit si o plotýnku prsty však vyžaduje praxi a stovky smotaných trubiček. A pro reportérku Deníku, která si na slavnostech stáčení vyzkoušela, také malou bolístku na památku.

Rodinný byznys

Počátky tradice výroby Hořických trubiček se datují do roku 1812, kdy východem Čech z Ruska táhla poražená Napoleonova armáda. Hořičtí obyvatelé o těžce raněné vojáky pečovali a jeden z nich se dostal do rukou jisté paní Ličkové. A bylo to setkání osudové. Údajně se totiž mělo jednat o kuchaře samotného císaře. Za odměnu za záchranu života své ošetřovatelce prozradil recept na Napoleonův oblíbený dezert. „Nakonec se ukázalo, že to byla odměna opravdu královská," podotýká Jana Ouzká Kubištová.

Paní Ličková začala péct oplatky a z nich stáčet sladké trubičky. Oplatky se pekly na kovových kleštích, do kterých se nalilo těsto a pekly se v ohništi. Po upečení se oplatka pomazala máslem a posypala cukrem, skořicí a oříšky. Pak se ještě teplá stáčela. Recept předala své dceři Anně, ta zase svým dcerám a ty poté svým. Až jedna z pravnuček paní Ličkové potkala v roce 1879 na Hospodářské průmyslové výstavě podnikavého hořického cukráře Karla Kofránka a provdala se za něj.

Právě Kofránek byl tím, kdo Hořické trubičky představil světu. Uvedl do provozu první elektrický stroj na výrobu pečiva, získal na něj patent a následně i 65 vyznamenání. A díky modernímu byznysplánu začal trubičky prodávat do ciziny, dokonce i do daleké Číny.

V době první světové války musela Kofránkova rodinná firma svou činnost přerušit, po roce 1918 se ale podniku ujala dcera Marie Kofránková Vilenbachová a Hořické trubičky zažily největší rozmach. Možná by jejich firma fungovala dodnes, kdyby nepřišel rok 1948, znárodnění a postupná likvidace závodu.

V té době už v Hořicích stáčelo trubičky mnoho výrobců, postupně ale museli všichni skončit. K úplné obnově tradice rodinných trubičkářských firem došlo až v roce 1989.

Kubištovi začali trubičky s povolením národního výboru prodávat už před revolucí, v 90. letech se postupně přidali další výrobci - Petráčkovi, společnost STRIX Luďka Dlouhého. Hořické trubičky OLČA, Pekan Jiřího Andrle nebo firma Uni Roll manželů Krejcarových. Dnes těchto šest největších výrobců spojuje Sdružení výrobců Hořických trubiček a chráněné zeměpisné označení EU, které výrobu Hořických trubiček pevně ukotvil právě do Města kamenné krásy. Touto značkou se může pyšnit pouze 24 českých tradičních výrobků, například Pardubický perník, Štramberské uši, Lomnické suchary, Valašský frgál nebo Třeboňský kapr.

„V tuto chvíli je nás ve Sdružení výrobců Hořických trubiček šest členů, scházíme se často a řešíme, co je aktuální. Myslím si, že jsme všichni na jedné lodi. Máme podobné starosti i radosti. Naší společnou akcí jsou Slavnosti Hořických trubiček, kterou pořádá město Hořice každé září,“ vysvětluje Kubištová, která je zároveň tajemnicí spolku.

Kdo má nejlepší?

Mezi členy Sdružení prý sice panují přátelské vztahy, s tradicí Hořických trubiček se pojí ale i odvěký spor mezi místními o to, které a od koho jsou nejlepší. Jednoznačná odpověď na to neexistuje.

Na Kubištových plněných vanilkových trubičkách si v létě na hořickém food festivalu pochutnával Maxijedlík Jarda Němec, trubičky od Petráčka a Andrleho zase preferuje Deníkem oslovená Hořičačka Irena. „Nejradši mám teda domácí pečené od babičky, ráda ale chodím na trubičky do prodejny zdravé výživy u Penny Marketu. Mají tam i výrobnu a dají vám ochutnat. A nebo Petráčkovy, ale ne žádné plněné, ale klasické sypanky s domácí šlehačkou,“ popsala žena své oblíbence.

Janka Ouzká Kubištová taky preferuje klasiku. „Favorit je pro mě samozřejmě klasická sypanka a s náplní je to kakaová polomáčená. Doporučuji zkusit i sváteční sypané trubičky,“ říká podnikatelka.

Co si pod sváteční trubičkou představit si ale nechává pro sebe. Novinku prý mají čtenáři přijít ochutnat sami.