Chtěl bych se podělit o své dojmy , o to co jsem cítil v té době, kdy jsem spolu s dalšími, s celou tou záplavou lidí, stál na Staroměstském náměstí.
Nebudu líčit chronologický průběh, ani nebudu jmenovat všechny aktéry, kteří ten večer vystoupili na slavnostním pódiu, postaveném uprostřed náměstí, v blízkosti sousoší Mistra Jana Husa. Chci se pokusit sdělit, alespoň trochu, nesdělitelné – tedy své dojmy.

Celému večeru určitě prospěla kouzelná kulisa historických budov, které ohraničují prostor náměstí. Otáčel jsem pomalu hlavu zleva doprava. Nejdříve tedy staroměstská radnice s věží zdobenou sochami. Můj pohled sklouzl k chrámu sv. Mikuláše a pokračoval přes řadu výstavných budov až k paláci Kinských, vedle stojící starobylý dům U Zvonu a Týnský chrám s palladiem země české.

To vše bylo osvětleno a účastnilo se tak oslav nejdůležitějšího svátku našeho samostatného státu. Zde opravdu kráčely dějiny. Staroměstská radnice byla němým svědkem mnoha významných událostí. Ať to bylo zvolení Jiřího z Poděbrad českým králem či poprava 27 českých šlechticů a měšťanů po prohře českých stavů v bitvě na Bílé hoře.

Mikulášský chrám, doslova pokladnice architektury a výtvarného umění. Socha českého mučedníka a bojovníka za pravdu, Jana Husa. Balkon paláce Kinských byl nechtěným místem, odkud zazněla historická slova Klementa Gottwalda 25. února 1948 o tom, že prezident Beneš podepsal demisi demokratických ministrů a stala se tak historickým mezníkem našich dějin 20. století. Na celých 41 let byla uzákoněna vláda jedné politické strany.

LIDÉ VYUŽILI DEMOKRATICKÉHO PRÁVA
A to vše najednou silně působilo, když se lidé dobrovolně sešli, aby uctili státní svátek, ale také aby se spontánně vyjádřili k současnému vnitropolitickému dění. Aby využili svého demokratického práva. To vše jsem si v té chvíli uvědomoval a děkoval organizátorům za více než vhodný výběr místa.

Ano, samy české dějiny k nám promlouvaly a jsou mementem, na které zde upozornil Petr Pithart. A lidé, většinou mladí, pozorně naslouchali a také reagovali na to, co slyšeli. Však to také ohodnotil prof. Martin Kovář, prorektor UK, mimochodem jičínský rodák, který řekl, že se mluví o tom, že naše společnost rezignovala a že se nezajímá o dění veřejné. Ale na množství přítomných lidí a jejich pozornosti a reakcích je vidět, že tomu tak není.
Řada významných osobností byla doplněna člověkem, který se nechtěně stal jakousi roznětkou, která odstartovala řadu těchto spontánních akcí. Pan Jiří Brady, který přímo na pódiu přijal ocenění olomoucké univerzity z rukou jejího rektora.

Ve valné části projevů se také připomněla důležitost tolerance, důležitost snahy o porozumění lidem s jinými názory. Abychom se snažili nežít v nepřátelství.

A že to lidé chápali a alespoň v tu chvíli vzali za své, bylo znát na jejich chování potom, kdy jsme se začali rozcházet. Bylo to něco, co mne silně zasáhlo. Ty tisíce lidí, které se tísnily na omezené prostoře starobylého náměstí, se začaly pohybovat, každý jiným směrem. Jako v mraveništi. Ale, světe div se, Češi to dokázali. Nikdo se necpal násilím, nikdo se na nikoho neosopoval, nikdo nenadával na organizátory ani nikoho jiného. Všichni jsme se pomalu a trpělivě dostávali svým směrem kupředu.

Jsem velmi vděčný organizátorům za to, že toto shromáždění svolali a přítomným za to, jak důstojně se chovali. Díky všem.
Vilém Hofman

P.S: Právě nyní jsem si přečetl na internetu, že bude možná někomu vadit, že ta akce stála 300.000 Kč a že jde z kapes všech daňových poplatníků. Nehledě na to, že stejně tak akce pořádané prezidentem republiky či všech politických stran platíme také, hlásím se k odpovědnosti a rád se budu podílet na zaplacení této akce, pokud nám organizátoři sdělí na jaké konto je možné přispět.    V.H.