A jelikož samosběr víček od petlahví by sny o uzdravení posunul spíše do krajiny nereálna, existují instituce, a naštěstí i dobří lidé, které toto břímě pomáhají nést.

Jednou z nich je i Oblastní charita Jičín, která právě sběrem víček od petlahví již několik let pomáhá těžce nemocným dětem. Posledními jejich „klienty" jsou dvojčata Radek a Vojta Zajícovi, kteří se narodili s mentálním postižením a autismem.

A proč se Charita rozhodla pomáhat právě sběrem víček? „Začalo to vlastně spontánně před několika lety, když přišla jedna kolegyně s tím, že slyšela o holčičce, která trpí nemocí motýlích křídel. Tehdy se jednak vybraly nějaké finanční prostředky, ale hlavně se přišlo na to, že by se mohlo pomoci právě sběrem víček," přiblížila začátky recyklační pomoci Kateřina Romančáková z jičínské charity a dodala, že první zpeněžená víčka dostala Vaneska.

Jak šel čas, rozhodla se jičínská charita dostát ještě více svému krédu: Děláme to, co kromě našeho života zlepšuje životy druhých. A přišly další sběry a další peníze.

„Sbírkám víček jsme dali rámec a určitá pravidla. Jedním z nich je, že vyhledáváme hlavně děti z Jičínska. Není to žádná diskriminace, ale věříme, že lidé, kteří se k podobným darům odhodlají, většinou velmi dobře slyší na místní solidaritu," dodala Kateřina Romančáková.

Kromě pravidel „spádovosti" mají u jičínské charity i reguli, která určuje od kdy do kdy se sběr víček koná. Toto pravidlo je orámováno dvanácti měsíci a končí zpravidla posledním říjnovým dnem. „Je to z toho důvodu, aby jsme byli schopni víčka ze sběrných míst svézt, odvézt je do výkupny a vyřídit vše tak, aby dotyčný adresát dostal peníze do konce roku," uvedla Kateřina Romančáková s tím, že posledním říjnem rozhodně sběr nekončí.

Sběrem starost nekončí
Jen víčka již „putují" k dalším potřebným. A jak se tito potřební najdou? Výběrovým řízením. „Se sběrem nám nepomáhají jen obyčejní lidé, ale také například jičínská radnice a nemocnice a jedna z největších firem ve městě. Letos se k nám přidala také radnice a škola v Libáni," uvedla pracovnice charity s tím, že právě z řad největších partnerů následně vzejdou i tipy na další pomoc. „Každý nanominuje potřebné ze svého okolí. Poté hlasujeme a pak už se jen pustíme do práce," řekla Deníku Kateřina Romančáková, která při loňském „výběrku" také zvedla ruku pro postižené sourozence.

„Velmi mě oslovil jejich příběh a situace ve které se rodina nachází. Maminka, která žije s chlapci sama, je v invalidním důchodu. A jelikož chlapci potřebují speciální péči, tak musí s nimi často dojíždět do různých zařízení v celé republice," uvedla Kateřina Romančáková a dodala, že za rok se pro celou rodinu podařila „sesbírat" tuna víček. V přepočtu na měnu to pak při poměru šest korun za jeden kilogram znamená, že „ošetřovný" rozpočet se rozroste o šest tisíc korun. Předáním peněz však starost o obdarované nekončí. Ne jenom víčka totiž mohou rodičům s dětmi pomoci.

„Kromě sběru každému také přidělíme účet se speciálním variabilním symbolem, kam mohou lidé posílat peníze," informovala zaměstnankyně charity a dala i příklad, že i na tato konta stále peníze chodí. „Například u již zmíněné Vanesky se nám stalo, že nám volali lidé, kteří vybrali peníze na jednom z plesů, a ptali se, kam je mohou poslat. Tak jsme jim řekli účet a bylo." Pokud tak nemáte doma víčka a přesto chcete pomoci sourozencům Radku a Vojtovi Zajícovým, není nic jednoduššího, než poslat dar na účet: 3251288399/0800, var. symbol: 905.

VANESKA
Nemocná Vaneska s maminkou.Narodila se s vrozenou vadou kůže – tzv. nemocí motýlých křídel. Nemoc se projevuje tím, že se Vanesce tvoří neustále nové puchýře, které se musí několikrát denně propichovat, desinfikovat a větší, hlubší rány krýt různým krycím a obvazovým materiálem. Ošetření trvá denně až několik hodin. Vaneska se nesmí zpotit, jinak jí naskáčí puchýře. Nesmí se odřít, upadnout, nesmí se na její kůži vyvíjet tlak, musí mít pouze bavlněné a bezešvé oblečení, speciální autosedačku, boty a mnoho dalšího. I přesto, že má rodina zázemí u svého obvodního lékaře, který se jim snaží vyjít vstříc a předepisuje vše, co malá holčička potřebuje, je to finančně náročné. Doplatky na potřebné léky, desinfekce a i doplňkovou stravu, jsou značně vysoké. Některé desinfekce a větší náplasti pojišťovna nehradí.

JAKUB SKOTNICA
Jakub Skotnica.Kubík se narodil 22. 7. 2003. Od jeho narození žije pouze sám se svou matkou. Byly mu stanoveny tyto diagnózy: rakovina (Oboustranný neuroblastom – Wilmsův tumor, zhoubný nádor v obou ledvinách), vývojová vada střev Laddův syndrom, vývojová vada mutace WT1 genu Denys-Drashuův syndrom, řídnutí kost.
Procházel celou řadou chemoterapií a dojížděl každý den na dialýzy. Když se charita rozhodla, že bude Kubíkovi pomáhat, čekal na vhodného dárce ledviny. Jeho maminka neměla automobil, a proto spolu dojížděli denně sanitkou, na kterou po dialýzách čekali i čtyři hodiny, aby je dovezla domů.

JUDITA KÁBRTOVÁ
Ilustrační foto.Jůďa se narodila 27. 2. 1999. Žije sama s maminkou ve staré vesnické chaloupce. U její maminky se v průběhu těhotenství objevila vzácná trofoblastická nemoc. Jedná se o druh rakoviny, která Jůdě způsobila těžká zdravotní postižení – dětskou mozkovou obrnu, hlubokou mentální retardaci, epilepsii a spasickou kvadruparézu na podkladě hypoxicko ischemické encefalopatie (postižení mozku). To všechno má za následek, že je trvale upoutána na lůžko a není schopna fakticky žádného samostatného pohybu. Z důvodu špatného příjmu potravy jí musela být zavedena sonda přímo do žaludku a maminka ji tam vpravuje stravu speciální injekční stříkačkou. Judita nemluví – komunikace s ní je mizivá – o to složitější je péče o ni, a to především v době nemocí, které jsou u ní časté. 

Pohledem autora
Připadá mi až tragikomické, že dětem s těžkým onemocněním musí pomáhat dobrodinci, kteří tu vytáhnou z peněženky stovku a tam zase z popelnice petlahev, aby z ní mohli odšroubovat víčko. A vedle vyhozené prázdné flašky se povalují noviny, kde se na titulku skví nápis, že Česko pošle Jordánsku 100 milionů na pomoc s uprchlickou krizí. Tak se ptám proč? Tedy proč je českému státu milejší posílat miliony na cizí „potřebné" a na vlastní zapomíná. A když už jsme u těch uprchlíků, tak jaký je rozdíl mezi těmi, kteří mnohdy dobrovolně opouštějí svoji zem, a mezi těmi, kteří jsou nedobrovolně uvězněni ve vlastním těle, popřípadě je opustí matka a musí do Klokánku, kterému stát odmítl pomoci dvaceti miliony. Neměl by si stát nejprve zamést před vlastním prahem? A neměla by pro něj být priorita spokojenosti vlastních občanů? Proč tak státní aparát nerozdělí miliony na léčbu těžce nemocných dětí, dětí v dětských domovech a zkrátka všem těm potřebným? Na další pomoc, a třeba i tu uprchlickou, by pak mohl uspořádat víčkovou sbírku. Naskýtá se také otázka, proč stát živí tolik sociálních úřednic? Jenom pro to, aby vyřizovaly sociální dávky a „buzerovaly" lidi tunami lejster? Neměly by to být i sociální pracovnice, které by upozorňovaly na ty potřebné? Čím víc nad tím přemýšlím, tak tím víc mám otázek, ale žádnou odpověď. Například, proč se mě stát nezeptá, jak má s penězi naložit? Vždyť i má malá troška do mlýna v podobě daní putuje někam, kam já nesouhlasím. Nepřišel nikdo. A vím, že nepřijde, jelikož asi jenom Policie může používat heslo: Pomáhat a chránit. A to nejsem nelida, ale co ten vlastní (státní) práh? 

Přispíváte často na charitativní akce?
Popřípadě sbíráte víčka pro děti?

Šárka Šandová, ředitelka Hořického gymnázia
Víčka nesbírám, ale na jiné charitativní akce se přispívat snažím. Vybírám si pečlivě a své příspěvky posílám na prověřené a důvěryhodné projekty. Oslovování na ulici moc ráda nemám, považuji je už za určitý druh nátlaku. Pokud na ulici přeci jen nějakou sbírku podpořím, jde vždycky o sbírku již zavedenou, tradiční (Liga proti rakovině, Bílá pastelka apod.). Do některých charitativních nebo dobrovolnických projektů se aktivně zapojujeme i s našimi studenty.

Aleš Hlawatschke, starosta Konecchlumí
Charitativních projektů se aktivně účastním velmi ojediněle a víčko pro děti sem tam hodím do připravené nádoby. Jakkoli jsou jednotlivé sbírky nebo dlouhodobé projekty prospěšné, ve většině případů bohužel obnažují sociální systém naší země a suplují pomoc, která by měla být pro občany naší země poskytována z jiných zdrojů než jsou rodinné rozpočty nás všech.

Bohdan Čančík, správce sboru
Sbor Jednoty bratrské v Nové Pace
Ano, sbíráme víčka, přispíváme na dobročinné projekty prakticky stále a průběžně. Ale ne na ty, co mne potkají na ulici a snaží se mne přemluvit nebo zmanipulovat. Moje podpora je systematicky cílená tam, kde znám aspoň trochu zázemí a vím, jak se tam hospodaří. Takže to jsou pro mne stabilní projekty. Myslím, že je dobré, aby lidé něco takového podporovali (byť drobnou částkou), protože si tím více váží peněz, učí se štědrosti a bojují proti chamtivosti.