Narodil jsem se v rodině venkovského sedláře a zakládajícího člena hasičského sboru v obci. Otec byl od založení jeho jednatel. V této funkci vydržel až do své smrti. Za jeho práci mu také uspořádali jako odměnu hasičský pohřeb až na popovický hřbitov. Hasiči v obci byli jediným veřejným spolkem v obci. Sbor měl celkem 15 členů, dále pak zde bylo jistě dost občanů, kteří se na této práci podíleli ročním příspěvkem 2 Kč. Já jako kluk jsem tyto příspěvky po obci vybíral. Hasičů si občané vážili a příspěvky rádi dávali, zvláště ti starší.

Co se nestalo, když byl čas na placení a já jako kluk to měl od otce nařízeno, ale pro lumpárny jsem na jednoho z nejstarších – pana Pešmona zapomněl. Až když se sám u otce přihlásil, to byl od otce mazec, a musel jsem pana Pešmona odprosit. Tím chci poukázat na to, v jaké úctě byli na vesnici hasiči.

Rád si vzpomenu na jejich cvičení, vždy za 14 dnů vždy v neděli navečer. Měli mezi sebou trubače, bývalého hostinského Kozáka. Ten vždy hasičským signálem provedl svolávání. Během půl hodiny se již scházeli u zbrojnice. Měli mezi sebou takovou disciplínu, že málokdy někdo chyběl, nechyběla ani mládež. Trénovali pořadová cvičení i se stříkačkou na sucho.

Snaha kluků
Doposud měli ruční koňskou stříkačku. A my jako kluci jsme je napodobovali. Já měl privilegium, jelikož jsem chodil s oběžníkem a se vzkazy mezi členy, tudíž jsem byl něco víc mezi hordou kluků, kteří po obci křičeli „ke stříkačce nastoupit".

A nyní pár vzpomínek na přípravy okrskových cvičení a poté chystání na okresní sjezdy. Tato sláva začala strojením koňského žebřiňáku ověnčeného břízkami. Jako kluk jsem se nemohl dočkat, až bude dán povel k odjezdu. Mým úkolem bylo nést tabulku se jménem naší obce v čele průvodu řádně vystrojených hasičů.

Naši se vždy snažili být mezi prvními. To bylo slávy v celé obci, když se zakládal v sousední obci Butovsi sbor hasičů; bylo zde uspořádáno okrskové cvičení. Měl to na starosti velitel sboru p. Stanislav Krupička. Dřevěné sekerky vyrobil člen sboru p. Kosejk. Možná, že by se ještě na některých půdách tato trofej našla. Starší členové se zde představili se žebříkovým cvičením. Tím vzniklo pro hasiče z Tuře mnoho slávy. My kluci jsme za odměnu dostali párek a limonádu, a to bylo něco.

Nejen že se o tom všem mluvilo mezi místními, ale po celém okrese. Z tohoto nadšení vzniklo, že byl z popudu několika členů sboru a mládeže ustanoven ochotnický spolek Vojan, který po skončení okupace zanikl. Je to velká škoda, neb i zde jsme se umisťovali až do krajského kola.

Hasiči tyto veškeré trable okupace přečkali. V roce 1941 z vlastních prostředků a různých darů byla zakoupena motorová stříkačka od firmy Stratílek. Také se ukázala nutnost sbor omladit. Byl to rok 1941 většího náboru členů. Jelikož právě otec po těžké nemoci umírá, uvolnilo se místo a stávám se právoplatným členem sboru.

Příležitost
Nastala pro mě doba, kdy jsem mohl uplatnit zkušenosti nabyté od starších hasičů. To se mi velmi dobře hodilo při výkonu v různých funkcích. Náš sbor byl na okrese vždy chválen a já jako aktivní byl různě vyznamenáván. V neposlední řadě řádem svatého Floriána a zasloužilým členem hasičů.
Velmi si vážím, že naši hasiči jsou zase na prvních místech jak v okrskových, tak i v krajských soutěžích. Všem za jejich práci děkuji a přeji – jen tak dál.⋌Václav Bílek