A tak znělo střídavě „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé" s tajemstvími růžence a „Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou, Požehnaná". Ještě přišly dvě ženy a růženec se společně domodlily, spolu s modlitbou za kněze - Pane, děkujeme ti, že máme mezi sebou kněze, tvého služebníka a správce božích tajemství.

Nikdo z přítomných netušil, za co se v tuto chvíli všichni modlí. Po cinknutí zvonku vešel kněz s jáhnem a ministrantem a začal sloužit mši sv. Při pozdvihování se dvakrát ozvalo hrozivé, dunivé zaburácení. Nikdo v té chvíli netušil, že nárazem vichřice spadlo vysoké lešení z odkryté kopule věže. Kněz dal přítomným požehnání a odešli do sakristie.

V kostele se vzápětí objevili strážci zákona, zatímco se věřící modlili závěrečnou modlitbu. Když všichni vyšli z kostela, viděli napříč silnicí ležet hromadu trámů a latí - kostel byl netknutý – ZÁZRAK! Matka Boží uchránila kostel před větší škodou - ráno již byla silnice volná-takže jen odkrytá věž hleděla v noci vyčítavě na Jičín- ale záhy byla zakryta nepromokavou plachtou. A při nedělní mši u sv. Jakuba mohl pan farář ohlašovat denní mše sv. u sv. Ignáce. Škodu měla auta, která parkovala těsně u kostela.

Ti, co obětavě přišli, modlili se růženec a v tu chvíli se modlili a spínali ruce k Bohu, vyprosili u Matky Boží ochranu ve chvíli ohrožení kostela. Ti, co v sobotu a v neděli u sv. Ignáce v 17.30 hodin začínají růženec, rádi obětují čas i námahu cesty. Vždyť Svatá Panna ve svých zjeveních v Medžugorii tolik prosí o modlitby. Přijďte, občané Jičína se modlit růženec v17.30 do zázračně zachráněného kostela u sv. Ignáce, prosit za Boží ochranu pro své děti, vnoučata a své město.    Květa Turková