Svět je nádherná kniha,
ale nemá cenu pro toho,
kdo neumí číst.


Ve středu 28. srpna jsem odjel vlakem v 6.26 hodin z Jičína přes Turnov a Liberec do Chotyně. V úseku Chrastava do Hrádku nad Nisou byla výluka na trati a tak jsem přijel na start v Chotyni až v 8.45 hodin.
Chotyně (260) – Dolní Suchá – Na Rozkoši 6 km – Pod Roimundem (495) 9.5 km – Buk republiky (598) 9 km - Trávník (666) 12 km – kaple sv. Kryštofa (595) 14.5 km – Křižanské sedlo 16 km – Pod Malým Ještědem (754) 18 km - Výpřež 21 km – Ještěd (1012) 24 km – Horní Hanychov (520) 28 km – Liberec 30 km

Odtud jsem začal své putování v údolí Lužických hor podél řeky Lužická Nisa proti proudu lesem po stezce do Dolní Suché. První kilometry vedly členitým terénem a za mírného deště. Ten však po půl hodině skončil a dále jsem stoupal stále nahoru lesem až k lávce přes čtyřproudovou rychlostní komunikaci Na Rozkoši. Dále jsem šel opět vzhůru lesem až k Buku republiky po nové asfaltové silnici, která byla financována
na podporu příhraniční spolupráce mezi Českou republikou a Saskem. Přál bych si, aby podobné povrchy byly na silnicích v jičínském okrese.

Pro mne však na chůzi příjemnější se jevila hlinitopísčitá a hlinitokamenitá lesní cesta na Trávník, která se zde napojila na mezinárodní dálkovou turistickou trasu E 3 z Atlantiku k Černému moři, kam snad pojedu i já v dalším týdnu na kole. Stejně členitá cesta, nahoru a dolů, vedla cesta ke kapli sv. Kryštofa a Křižanské sedlo, kde jsem potkal první turisty. Zde se obloha vyjasnila a dokonce vysvitlo slunce.

Cesta pod Malý Ještěd prudce stoupala smíšeným lesem a stejné to bylo až na samotný vrchol Ještědu. Na vrcholu na křemencové skále stojí dominanta severních Čech a symbol města Liberce rozhledna a hotel. Věž vysoká 90 m je dle projektu architekta Karla Hubáčka, kterého jsem osobně znal a spolupracoval jsem s ním na mnoha projektech. Za návrh obdržel v roce 1965 prestižní Perretovu cenu Mezinárodní unie architektů. Při odpočinku a zároveň obědě na terase s nádhernou vyhlídkou do kraje (bylo vidět České středohoří, Bezděz, Ralsko, ale i Černou horu) jsem vzpomínal na své a Jitčiny úspěšné výsledky při cyklistických silničních závodech Extraligy Masters končící právě zde na vrcholu.

Snadný už byl sestup k tramvaji do Horního Hanychova po modré turistické značce, kde mne doprovázeli tři krásní psi a jejich sličná majitelka. Cestu jsem zakončil krátkou procházkou po Liberci k překrásné budově adnice. Za celý den jsem nastoupal cca 1300 výškových metrů. Spokojený s celodenním výletem jsem se vrátil vlakem přes Turnov do Jičína v 18.30 hodin.
V Jičíně 28. 8. 2013 I v a n

Mé vlastní motto:
Pohledy do krajiny a nitra.

Pokračování putování krajem Trojmezí

V předvečer výletu na Ještěd jsem dostal prezentaci od své milé spolužačky Dráži, na které byly pěkné fotografie z hradu a kláštera Oybin nedaleko Jablonného v Podještědí, tzn. poblíž oblasti, kde jsem se pohyboval včera. Proto jsem se opět vydal stejným vlakem z Jičína v 6.26 hodin přes Turnov a Liberec a
odtud náhradním autobusem do Jablonného. Tentokráte ráda přijala mé pozvání
Marcela a přidal se i Mirek Jiran, který cestu dokumentoval mým fotoaparátem.

Jablonné v Podještědí – Heřmanice 3 km – Na šestce 7 km – Hraniční závora 9 km – Oybin (480) 13 km – po městečku Oybin 17 km.

V 9 hodin jsme se vydali od nádraží v Jablonném po modré turistické značce polní cestou kolem ukrajinského hřbitova, kde je památník s nápisem „Ukrajinci svým pozůstalým bratřím". Překrásné slunečné počasí bylo už od samotného rána a tak jsme šli jen lehce oblečeni do Heřmanic, kde jsme odbočili a lesem stoupali ke křižovatce turistických cest s označením „Na šestce". Na německé hranice už vede lesem velmi pohodlná cesta s písčitým povrchem. Na německém území je turistické značení už méně přehledné, ale i tak jsme zbývající cestu do lázeňského města Oybin zvládli velmi rychle. 

Přesně v poledne jsme už obědvali nedaleko horského luteránského farního kostela s vyhlídkou na romantickou zříceninu hradu. Poté jsme vystoupali po mnoha schodech ve skále kolem kostela ke zřícenině nejlépe opraveného gotického hradu, 100 m nad údolím, s lázeňským letoviskem Kurort Oybin. Kromě němčiny tu bylo slyšet češtinu a polštinu, neboť je to nedaleko Trojmezí. Jednotné vstupné je 5 €, a každý obdrží plánek ve svém jazyce s vyznačením okružní prohlídky, která stojí zato! Kolem jezdeckých schodů po rytířském mostě jsme vstoupili první hradní bránou ke klášternímu kostelu, kde se rozléhala komorní hudba.

Putování po Trojmezí.Úžasný je skalní ochoz vytesaný ve skále s krásným výhledem na Oybin a Lužické hory a neodpustili jsme si hřbitov, ani kostelní věž sloužící jako rozhledna. Je to největší turistická atrakce Žitavských hor. Už v roce 1369 založil Karel IV. na Oybinu klášter Celestýnů. Plánovanou cestu zpět do Čech do Hrádku nad Nisou, dlouhou cca 10 km, jsme na návrh Mirka změnili za svezení starou parní lokomotivou po úzkokolejné železnici do Žitavy (Zittau), což nebylo nejlevnější. Všichni jsme však byli velmi spokojeni a
odměnili se v kavárně nedaleko nádraží poblíž kostela.

Do Liberce jsme se vrátili kombinovaně vlakem a náhradním autobusem z Hrádku nad Nisou. Zpáteční cestu vlakem z Liberce do Turnova nám zkomplikoval zřejmě strojvedoucí, který přehlédl návěstí a naši soupravu necelý kilometr od nádraží zastavila „automatická brzda". Zde jsme čekali celou hodinu v uzavřeném vlaku; prý do vyšetření případu.

Ilustrační foto.Poté přijela další souprava, která nás odvezla zpět na nádraží a byla přislíbena náhradní doprava autobusy. Když přijel první autobus a začali jsme nastupovat, bylo nám oznámeno, že opožděný rychlík přes Turnov do Pardubic už pojede a můžeme ho využít. A tak se zpožděním cca 1 hod. a 50 minut jsme přijeli do Turnova, kde jsme se stačili opět odměnit za svou trpělivost s čekáním. Ve 20.30 hodin, tj. o 2 hodiny později, jsme se vrátili přesto moc spokojeni domů a výlet všem doporučujeme.
V Jičíně 30. 8. 2013 I v a n
Jitka Press
Jičín
Copyright © Jitka 2013