Jejich soužití a Angelův život v Česku vám přiblížíme prostřednictvím deníčku Heleny Hronové.

Zvláštní bylo například prožití vánočních svátků. Také na Štědrý den – všichni kupodivu vstanou včas a Jakub s Angelem se hned pouští do zdobení stromečku, Patrik zase vypomáhá v kuchyni. Před obědem ještě klukům zbývá čas na zápasy stolního ledního hokeje. Odpoledne rychle uteče a scházíme se u sváteční večeře s tradičním menu: rybí polévka, smažený kapr a bramborový salát.

Angelo nevypadá nijak smutně, a tak nám padá kámen ze srdce. Po slavnostním přípitku a kávě si rozdáváme a vybalujeme dárky. Všichni vesele vtipkují a je nám dobře. Rozhodujeme se, že večer strávíme společným hraním stolních her. Začínáme anglické „Amos" kostky a po několika kolech Patrik přinese Člověče nezlob se. Všichni se do hry vrhli s velkou vášní a vypukají opravdové bratrovražedné boje. I mne hra úplně pohltila, a tak na půlnoční zpívání Rybovy mše, kterou jsme od října se sborem pilně nacvičovali, dobíhám s prvními tóny předehry. Naštěstí začínají sóla, tak se stihnu vydýchat, ani se na mne nikdo nemračí. První svátek vánoční věnujeme rodinným návštěvám a další den jedeme do kina na Hobita.

Rodina i v Německu
Po Vánocích 27. prosince odjíždí Jakub do Bankholzenu ke své německé AFS rodině. A já jedu s Angelem, Fernandou a Nam, také hoštěnými studentkami AFS, do Prahy. Jdou na představení Life is Life Černého divadla.

Do konce roku ještě uskutečníme výlet do Třeště na Vysočině. Je krásný slunečný den, a tak si užíváme Betlémskou cestu a prohlížíme v rodinách vystavené betlémy. Angelovi i Fernandě, který je zase s námi, se vše moc líbí. A cestou zpět domů vyzvedáváme kytaru. Maminka ji z Itálie poslala po svém známém. Na ni se Angelo hodně těšil, až si bude moci zase zahrát. Poslední den v roce se rozhodl strávit s dalšími AFS studenty v Praze. Také Patrik vyráží se svými kamarády, tak je doma nezvyklé ticho. Ale aspoň si s manželem můžeme v klidu číst.

Na Nový rok jsme se zase všichni sešli a já, jak jsem slíbila, mluvím jenom česky. Angelo rozumí skoro všemu, ale mluvit česky se mu moc nechce, prý neumí. Jenže když chci, aby anglickou větu, kterou právě pronesl, zopakoval v češtině, s malými chybičkami nebo s nápovědou neznámého slova to zvládne. Také jeho učitelka češtiny ho chválí, že je pilný a zvídavý. Ve škole má více práce, připravuje prezentaci o Itálii a získává za ni velikou pochvalu. Bude ji opakovat ještě v dalších třídách. I v ostatních předmětech ho vyučující zapojují. Se spolužáky chodí do posilovny a připravují další společné aktivity. Během našich hovorů při kávě jsme zabrousili do nedávné české minulosti, Angelo toho hodně ví a projevuje velký zájem. Na jeho přání se díváme na film Lidice, který máme doma s anglickými titulky. A dohodli jsme se, že budeme dodržovat filmové nedělní večery.

V pátek 25. ledna jsme vyrazili na Patrikův maturitní ples do Valdic. Jarda doma hlídal psa, tak jsem byla jenom s mladými. Angelo sice tvrdil, že neumí tancovat, ale „ploužák", na který jsem ho vytáhla, zvládl elegantně, a tancoval ještě několikrát. Příjemně se usmíval a tak měl úspěch u děvčat, kterých tam ale bohužel nebylo mnoho. Byl to moc hezký večer, krásně jsme si ho užili a vydrželi až do konce.

Vzhůru na zámek
První únorovou neděli máme sraz s ostatními AFS studenty a dobrovolníky v Sobotce. Jdeme na zámek Humprecht, kde máme zamluvenou prohlídku. Paní kastelánka vypráví velmi poutavě a Angelo se zájmem poslouchá. Černínové měli blízký vztah k Itálii, jedna z dcer majitelů zámečku se dokonce za Itala provdala, a tak je tu hodně obrazů i nábytku z Itálie.

Večer Angelovi říkám, že už u nás bude jenom pět měsíců, má za sebou polovinu pobytu. On mě utěšuje, že máme ještě pět měsíců před sebou. Ale já vím už teď, že to loučení bude hodně těžké.