A tím jak ubývá ze sypek, tím sílí potůčky a potoky, strouhy a stružky a předvádějí nám, co všechno dokážou. Mám toto období časného a ještě hodně chladného jara ráda, protože vím, že s sebou přináší jeden z nejkrásnějších přírodních zázraků, které tady v blízkém okolí máme. Doslova za humny se nachází jedna ze součástí přírodní památky Křižánky – prameniště a údolí potoka Záhubka (podél silnice z Milkovic do Záhub).

Bledule jarní v Hrubém háji.

Prameniště a niva Záhubky náleží k nejbohatším lokalitám bledule jarní (Leucojum vernum) na Jičínsku, které zde zdobí tisíci květy tyto lesy až do konce dubna, a to již po desítky, možná stovky let. Moje babička a hlavně maminka vždycky, když přišla řeč na jaro a jarní květenu, vzpomínaly na to, jak chodily na bledule do Hrubého háje. Už jen to slovo – háj – ve mně vyvolávalo představu rozlehlého svěžího lesa, ve kterém je nutno jen zlehounka našlapovat a nedotýkat se. A moje představy se zcela naplnily.

Když jsem před lety poprvé přišla za časného jara do Hrubého háje, což je skutečně poetický název pro tuto lokalitu, nemohla jsem úžasem ani dýchat. V první chvíli jsem nevěděla, co je ještě neroztátý sníh a co je koberec bledulí jarních. Ta úžasná kombinace barev bílé a zelené. Módní návrhář by řekl, že to nemůže být nikdy „in".A přece, v té záplavě bílých květů a zbytků sněhu, tón v tónu, je tak skvostná něžná elegance a noblesa, že můžeme právem bledulku označit za „první dámu" našich lesů. A proto dvojnásob platí již zmiňované: „Nedotýkat se!"
Pavla Kaprasová + materiály K.Bílka: Malé dějiny Libáňska