Na počátku cesty bylo odhodlání zdravotní sestry Jany Sieberové a její rodiny. Není proto divu, že první a nejdůležitější proslov při úterním setkání pronesla právě ona. Už jen při výstupu na pódium se od zcela zaplněného sálu dočkala dlouhého potlesku. „S velkou pokorou jsme vstupovali do životů našich pacientů. Stali jsme se přáteli a sdíleli jejich urputný boj s nemilosrdnou nemocí," řekla.

Hořický hospic je, na rozdíl od toho v Červeném Kostelci, domácím. To znamená, že pacienti se smrtelným onemocněním zůstávají ve svých domovech, v kontaktu s příbuznými a přáteli. Netráví tak své poslední chvíle v nemocničním zařízení. Pravidelně za nimi dojíždí odborníci s lékařskou technikou a hospic též zprostředkovává možnost setkání s duchovními.

Pavel Sieber, manžel Jany Sieberové a další ze zakladatelů iniciativy, domácí charakter hospicu glosoval. „Přesně před pěti lety jsem zrovna na tomto místě řekl, že pokud se nám bude dařit, postavíme kamenný hospic. No, takže ho nepostavíme," nadhodil myšlenku. „My jsme totiž zjistili, že asi osmdesát procent pacientů s onkologickým onemocněním si přeje zůstat doma." A připojil i apel na své kolegy z doktorské branže: „Nebojte se pacientům říkat pravdu. Z vlastní doktorské zkušenosti vím, že lidé zprávu o svém zdraví unesou. Obvykle lépe než jejich příbuzní." Jedině se znalostí pravdy prý vzniká skutečná svobodná možnost volby, jak naložit s časem, který byl danému člověku dán.

Dva dokumenty

Jednoznačně nejpůsobivější částí úterního programu byla dvojice dokumentů. Zachytily osudy konkrétních pacientů a jejich rodin. V obou případech hlavní hrdinové příběhů již nejsou mezi námi. Filmové příspěvky diváci sledovali bez hlesu a s úžasem nad tím, jak nemocní lidé byli ve svých posledních dnech sdílní, smíření, dokonce se na mysl dere slovo spokojení. Své poslední chvíle strávili v rodinném kruhu a v perfektní péči zhruba tuctu pracovníků a dobrovolníků hospicu.

Spokojenost bylo ostatně asi nejvíce skloňované slovo napříč všemi řečníky. Zmínila ho, mimo jiné, průkopnice hospicového hnutí v České republice Marie Svatošová i krajská radní Jana Třešňáková. Umírání je svým způsobem tím obdobím, kdy na osobní spokojenosti se svým životem záleží nejvíce. Přejeme hospicu i jeho dobrovolníkům mnoho odhodlání i do dalších let.

Jaké služby poskytuje domácí hospic?
Domácí hospic Duha je obecně prospěšnou společností. Základnu má v pavilonu, který je součástí Městské nemocnice Hořice. Budova musela být v průběhu pěti let výrazně zrekonstruována. Institut poskytuje takzvanou paliativní péči, stará se tudíž o nevyléčitelně nemocné pacienty s diagnostikovaným onkologickým onemocněním. Týmy pracovníků a dobrovolníků vyráží i s veškerou zdravotnickou výbavou do domovů nemocných. Lze si od nich zapůjčit pomůcky.
Základní denní poplatek za službu je 200 korun, k tomu se platí stokorunový příplatek za výkon sestry. Cenu určuje i vzdálenost od základy, kdy u dojíždění do pěti kilometrů od Hořic navýšení není, od pěti do deseti kilometrů se připlácí 50 korun, od deseti do dvaceti 100 korun a od dvaceti do třiceti 150 korun. V ceně jsou zahrnuty všechny zdravotnické pomůcky, zapůjčení vybavení a podobně.