„Dozvěděla jsem se o možnosti získání automobilu od jedné firmy z Poděbrad. Zkusila jsem je kontaktovat a domluvit se na podmínkách. Doteď jsme měli pouze jeden nový a dva starší automobily, které nám už nestačily, protože hospicovou péči rozšiřujeme do oblasti Vrchlabí a jeho okolí.

Pacienty máme v okruhu 30 km od Hořic a podle potřeby k nim dojíždíme. Teď věřím, že nový automobil bude bezpečnější a zároveň poslouží většímu okruhu našich pacientů," sděluje zakladatelka domácího hospice Duha Jana Sieberová. „Vůz jsme dostali na šest let. Poté jako organizace budeme mít možnost si ho za nějakou zbytkovou cenu odkoupit," upřesňuje podmínky získání Sieberová.

PŘEDSTAVENÍ ČINNOSTI Tuto tak trochu slavnostní příležitost využila Jana Sieberová k představení zařízení, které slouží osmým rokem nevyléčitelně nemocným. 

„Naším hlavním úkolem je především podpora rodin, které chtějí pečovat o své blízké v jejich přirozeném prostředí. Za svými klienty tedy dojíždíme. Devadesát procent z nich má onkologické onemocnění v závěrečné fázi nemoci," přibližuje činnost Duhy její zakladatelka.

Neméně důležitá je ale i práce s rodinou umírajícího. „Po celou dobu se intenzivně věnujeme doprovázení rodinných příslušníků. Pomáháme jim po úmrtí v období truchlení překonat toto těžké období ať už jen tím, že se s nimi jednou za měsíc v prostorách hospice setkáváme, či je navštěvujeme u nich doma," upřesňuje úlohu hořického hospice Duha jeho zakladatelka Jana Sieberová.

HOSPIC DUHA 


Byl založen v roce 2009 jako první zařízení svého druhu v našem okrese. „Cítila jsem, že podobné zařízení tu chybí. Začátky byly hodně těžké. Někteří si mysleli, že to je bláznovství se o něco takového pokoušet v poměrech malého města. Pracovala jsem dvacet pět let jako zdravotní sestra v nemocnicích, z toho patnáct let na ARU, kde jsem byla denně konfrontována s velkou bolestí a těžkými životními situacemi," přibližuje jeden z důvodů založení tohoto zařízení Sieberová.

„Potkávala jsem rodiny, které chtěly pečovat o své blízké doma a chyběla jim profesionální podpora. Velkým impulzem pro mě ale bylo setkání s navrhovatelem euthanasie v České republice. Děsilo mě, že bych byla svědkem „zabití" pacienta. Je rozdíl, zabije-li nemoc nebo člověk. Je třeba ctít a chránit život od jeho počátku do jeho přirozeného konce," řekla Jana Sieberová a poděkovala všem přítomným za pomoc a podporu.