Odvážná, milující a věrná žena, věčně pozitivní a vitální sokolka, matka i protikomunistická odbojářka. To vše je Blanka Čílová z Nové Paky, která letos oslavila 95. narozeniny. Statečná dáma, která dodnes denně cvičí a vyběhne schody rychleji než o generace mladší holky, nosí po vzoru Milady Horákové na zápěstí uvázaný kapesníček. „Připomíná mi paní doktorku Horákovou, její odhodlání a statečnost,“ vysvětluje žena, která se sama stala vzorem odvahy a nezlomné víry ve spravedlnost.
O jejím zapojení do novopacké odbojové skupiny a životě mezi bojovníky za svobodu českého národa letos vyšla kniha Holka statečná z pera sportovce a spisovatele Daniela Polmana.
„Nikdy bych si neodvážil o Blance Čílové hovořit jako o „holce“, jelikož ji považuji za ukázkový příklad dámy. Nicméně tato kniha je o ženě, která si je dobře vědoma, že to největší bohatství lidské osobnosti se ukrývá uvnitř, v jejím srdci a duši,“ otevírá příběh novopacké hrdinky Polman.
Spletitý osud mladičké Blanky se začal psát v roce 1943, když si v tanečních v sále hotelu Central v Nové Pace všimla urostlého krasavce v elegantním obleku. Šestnáctiletá blondýnka, která se už tehdy do každé výzvy vrhala vesele a po hlavě, se tak uprostřed války zamilovala do automechanika a člena partyzánské skupiny Kumburk Zdeňka Šolce.

Už tehdy mu říkala, že nepotřebuje vědět, co na svých výpravách s kamarády dělají, hlavně aby se jí vždycky vrátil domů.
Po válce se vzali a narodila se jim první dcerka Blanička, o dva roky později přišel na svět i její bráška Pepíček. Nad Československem se ale už tou dobou vznášela hrozba komunistického režimu z východu. Silně věřící, čest a svobodu uznávající rodinu tak čekaly těžké časy. Zatímco Blanka v roce 1948 tajně roznášela protikomunistické letáky, Zdeněk se svým nejlepším kamarádem Vratislavem Čílou vstoupil do novopacké skupiny třetího odboje. „Hlavně na sebe dávej majzla,“ upozorňovala milovaného muže a otce dvou malých dětí Blanka.
Stejně jako mnoho dalších skupin na přelomu 50. let, i tu novopackou ale StB, přezdívaná mezi odbojáři "rudé gestapo", s pomocí zrádného agenta Barona brzy odhalila a její členové skončili v hradecké věznici s cejchem velezrádců.
Blanka zůstala se svými dvěma dětmi sama a zcela bez peněz.
Ve svém vyprávění popisuje žena agresivní chování estébáků, tvrdé výslechy i zdlouhavý soudní proces, na jehož konci dostal Zdeněk 16 let natvrdo. Nejdříve mu do vazební věznice vozila jídlo, léky a vitamíny, které s pomocí spřáteleného bachaře pašovala mezi politické vězně větrací šachtou ze záchodového okénka.
„Vždy jsem doufala, že si političtí vězni vše spravedlivě rozdělí a alespoň část se dostane ke Zdeňkovi," popisuje dnes Blanka.

Svého muže viděla v následujících letech jen párkrát u soudu a při ukradených chvilkových návštěvách. Když za ním poprvé přijela do těžkého vězení ve Valdicích, pohublého a zbídačeného Zdeňka málem nepoznala. Jeho nalomené zdraví pak dostalo ještě horší ránu, když ho soud poslal fárat do lágru v uranovém dole v Jáchymově.
Domů se dostal po 4,5 letech těžkého vězení na amnestii, kterou prezident Zápotocký vyhlásil po smrti Klementa Gottwalda.
I přes přetrvávající totalitu spolu rodina šťastně žila dalších 15 let. Blanka se v roce 1968 zapojila do činnosti Klubu bývalých politických vězňů K 231 a sepsala příběhy a svědectví svých přátel, kteří se na Novopacku podíleli na boji proti komunismu.
Zdeněk o rok později podlehl zhoubnému onemocnění trávicího traktu, tvrdé dani za vystavení radiaci v Jáchymově. Po letech zármutku nakonec Blanka našla novou lásku v nejlepším příteli manželů Šolcových, Vráťovi Čílovi. Společně se vzpomínkami na milovaného Zdeňka dál brojili proti režimu a po revoluci vedli novopackou pobočku Konfederace politických vězňů a bojovali za potrestání zrádců.
Knihu Holka statečná psal Dan Polman podle Blančiných vyprávění a historických pramenů tři roky a hrdince ji nadělil k 95. narozeninám letos na podzim.
Dojemnému příběhu lásky, hrdinství, věrnosti a odvahy na říjnovém křtu tleskal k prasknutí nacpaný sál hotelu Central. V místech, kde se před osmdesáti lety osudově zamilovala, poděkovala Blanka Čílová všem svým blízkým i početné skupině přeživších politických vězňů.