Zemi zalila hokejová horečka. Česko získalo po 14 letech zlato na domácím světovém šampionátu. Zlatí hoši jsou velkou inspirací pro mladé sportovce i jejich rodiče. Má se kluk, nebo i holka, možnost v Jičíně stát hokejovou hvězdou?

„Na kurzy bruslení nás chodilo při Naganu v roce 1998 deset až patnáct. Ke konci sezony tam najednou bylo sto dětí,“ vzpomíná v rozhovoru pro Jičínský deník šéf HC Jičín. Předseda oddílu ledního hokeje s tradicí dlouhou 85 let, který od roku 2011 hraje své domácí zápasy krajského přeboru na nově zastřešeném stadionu pod hrází rybníka Kníže.

Co říkáte na zisk titulu a jak jste prožíval cestu k němu?
Je to obrovský úspěch i na pozadí toho, že se v posledních letech českému seniorskému hokeji úplně nedařilo. Na vrcholové světové scéně nám mírně ubývají top hráči a výběr je pro trenéry obtížnější. K takovému výsledku je potřeba, aby do sebe všechno zapadlo, což se letos podařilo a zejména se vytvořila skvělá parta kluků, kteří si došli pro vítězství.

V táboře jičínských hokejistů vládne maximální spokojenost. Znovu po roční pauze tým z města pohádek ovládl Krajskou ligu Libereckého kraje.
Jičín zpět na vítězné vlně. Pomsta rivalovi dokonána před vlastním publikem

Projeví se podle vás úspěch českého týmu na zájmu dětí o hokej?
Samozřejmě. Letos bylo navíc tažení naší reprezentace extrémně vidět. Statistiky sledovanosti dokazují, jak to lidi sebralo, navíc se hrálo u nás, což ten výsledný efekt ještě podpořilo. Sám si pamatuji, jak to bylo s nábory po Naganu. Začínal jsem s hokejem těsně před ním, kdy nás na kurzy bruslení chodilo deset až patnáct. Tehdy v únoru a ke konci sezony tam najednou bylo sto dětí. Byl to obrovský boom, všichni chtěli být jako naše největší hvězdy. Očekávám, že by něco podobného mohlo nastat i nyní.

Jaký je z vašeho pohledu v současné době zájem dětí na Jičínsku o hokej?
Myslím si, že se trochu začíná měnit doba. Počítače a mobily přestávají být pro nejmenší děti atraktivní. Je to zajímavý úkaz. Naše generace byla u vytržení, když se na obrazovce něco hýbalo, ale pro tu dnešní je to naprosto automatické a přestává to pro ně být zajímavé. Je vidět, že chtějí být v kolektivu s vrstevníky, blbnout venku a podobně. Minimálně v našem regionu se to pomalu mění.

Čím to je?
Máme tady specifikum, že ve třech ne úplně velkých městech jsou tři poměrně velké a historicky docela poměrně úspěšné kluby, tedy v Jičíně, v Nové Pace a v Lomnici. Zájem dětí se daří navyšovat v každém z nich. Jsme vzájemně v kontaktu a vidíme, že zájem o hokej u nás opravdu je.

Mluvil jste o tom, že se mění doba. Nicméně lidé mají obecně hlouběji do kapsy a hokej je považován za ne úplně levný sport. Je to tak? 
Sice se zdražuje úplně všechno, ale my máme v současnou chvíli docela dobrou podporu ze strany města a zároveň stát prostřednictvím Národní sportovní agentury (NSA) posílá do sportu poměrně solidní peníze. Hokej tak paradoxně začíná být dostupnější než třeba před pěti lety. My jsme v poslední době zvedat ceny nemuseli a hokej tak rodiče tolik nestojí. Za posledních deset let jsme zdražovali odhadem o deset, maximálně dvacet procent, zatímco jídlo, energie a podobné věci šly nahoru dvojnásobně.

Jak je to s pořízením drahé hokejové výstroje?
Je pravda, že hokej je dražší nejen kvůli tomu, že se hraje v zimě a je k němu potřeba led, ale i kvůli výstroji. My jsme však malé děti schopní kompletně vybavit z našich zdrojů, tedy kromě hokejek.

Co byste poradil malým dětem, které chtějí hrát hokej?
Aby se toho nebáli, protože to není, alespoň u nás v Jičíně, nic složitého. Od začátku října do poloviny března stačí kdykoli přijít do naší školy bruslení, která bývá dvakrát týdně. Začnou tam zkoušet bruslit, což je první krok k tomu, aby se z kluka nebo holky mohl stát hokejista nebo hokejistka.

Pocházejí z Jičínska nějací úspěšní hráči?
V kádru reprezentace sice asi nikdo není, ale v nejvyšší české soutěži by se určitě hráči s kořeny v našem regionu našli. Vzhledem k velikosti měst a oddílů, které tady v okolí máme, mají pochopitelně blíž k vrcholovému hokeji kluci, kteří projdou větším klubem, což je v našem případě Liberec, Mladá Boleslav a Hradec Králové. Na vzdálenost je nám nejbližší Boleslav, spoluprací asi Hradec.

Jak se do větších klubů mladí hokejisté z těch menších dostávají?
U nás si mohou projít mladšími kategoriemi a pokud jsou dobří, vytvoříme jim takové podmínky, aby se mohli posunout dále.

Zdroj: HC Jičín

Zmínil jste spolupráci s hradeckou organizací, můžete ji přiblížit?
Hradecký klub se chová velice vstřícně ke všem malým oddílům v kraji. Spolupráce s trenérem A mužstva Tomášem Martincem a šéftrenérem mládeže Martinem Stehnem je výborná. Když máme pocit, že má některý náš hráč vyšší ambice a výkonnost, zavoláme jim a oni ho pozvou na trénink. Pokud převýší jejich kluky, dostane šanci. Pokud by si to časem hráč rozmyslel nebo výkonnostně nestačil, může se opět vrátit k nám.

Máte mezi vašimi mladými hokejisty talenty, kteří to mohou dotáhnout na nejvyšší úroveň?
Jistě, ukazují se průběžně. Pokud máme pocit, že přerůstají náš klub a posun by jim prospěl, snažíme se je dostat výš. Je pro ně důležité, že ve větších klubech jsou častější tréninky a profesionálnější přístup trenérů než v malých oddílech, kde to lidé dělají prakticky zadarmo. Je potřeba dát těmto klukům a holkám to, co potřebuje budoucí šampion.

V jakém věku je přestup vhodný?
Myslím si, že rozumným časem je přelom sedmé, osmé, případně deváté třídy. Za posledních několik let máme asi pět nebo šest hráčů, kteří nás odešli reprezentovat do akademického klubu.

Jaký je váš hlavní cíl při práci s nejmladšími kategoriemi hokejistů a co jim začátečnické školy bruslení mají poskytnout?
Osobně bych kladl důraz nejen na sportovní, ale i na společenský vývoj dětí. Naším cílem je především vychovávat slušné lidi s dobrým vztahem ke sportu. Není jím vychovávat hráče pro NHL. Pokud by se nám to podařilo, budeme na to patřičně hrdí, ale my chceme, aby všichni, kteří si u nás hokejem projdou, měli zážitky s kolektivem a odcházeli od nás jako slušní lidé s kladným vztahem ke sportu.

Co považujete za největší úspěch jičínského hokeje?
Největším úspěchem je, když se mladý sportovec rozhodne u hokeje zůstat a dále se mu věnovat. Co se týká výkonnostní stránky, tak jsme v posledních letech čtyřikrát vyhráli krajský přebor. Vzhledem k finančním možnostem klubu jsme se ani nepokoušeli dostat do druhé ligy, přestože jsme se mohli zúčastnit kvalifikace. Za úspěch považuji také to, že se nám daří přihlašovat do regionální ligy starší a starší mládežnické kategorie. Letos bychom ve spolupráci s Lomnicí měli mít pokryté všechny tyto kategorie včetně U 20. Přelomová pro nás byla také výstavba zastřešeného zimního stadionu. Díky tomu jsme mohli začít pracovat s nejmenšími dětmi a postupně obsadit všechny kategorie.