Druhým ze sportovců je od 13. prosince horolezec, lyžař, nyní hlavně orientační běžec Jarka Havlík, mistr světa v kategorii veteránů. Tak to je v některých sportech zařízené, že věkových kategorií je mnoho a v orientačním běhu to tak bylo od jeho vzniku. Spravedlnost je požehnána a vyhrává opravdu ten nejlepší mezi sobě rovnými.

To je jeden z přínosů myšlenky Ceny, že se nějaký čas mluví a bude mluvit o tomhle sportu. Někdo o něm řekl, že jsou to šachy za běhu. Když se neumí zamyslet nad těmi čárami na mapě, nemá šanci, ať utíká, jak utíká. Někdo by řekl, že je to sport inteligentů, ale tak to úplně není. Té inteligenci se malý orienťák skvěle přiučí, protože sport ho k tomu nenásilně motivuje.

Taky OB krásní. Všimli si toho všichni, když dlouhovlasá taky mistryně Dana Brožková přednášela laudátio. Zatím co Jarka, jak se přiznal, prožíval jednu z největších trém v životě. Protože věděl, že bude muset pak taky promluvit.

Pravil, že není moc zvyklý mluvit. Pravda, na veřejnosti a před tolika lidmi. Ale mluvit umí a o tom má být tenhle článek. Mluvit tak, že přesvědčí. Že zorganizuje. Že ho lidi berou a poslouchají. Je předsedou oddílu, a když ještě nebyl, tak byl Organizátor s velkým O. Dát dohromady tým, který připraví závod pro 3 500 závodníků, vyžaduje umění. A na pět dnů OB opravdu tolik lidí několikrát přijede. Však i na tohle se v Porotním sále při té slávě vzpomínalo.
Takže ona pointa: Jaroslav Havlík nedostal Cenu Jičína jen za to, že běhá se psem, kterému říká sparingpartner, po lese a polích a pak vyhraje mistrovství světa. Však to taky při přebírání říkal. Cena patří všem sportovcům a organizátorům. Protože v orienťáku slovo bafuňář znamená, že to jsou lidi, kteří kromě sportu i makají, někdy dosti tvrdě. A vždycky zadara.

Jest to jeden z přínosů Ceny města Jičína, že i na tuhle skutečnost upozorní. ⋌Bohumír Procházka