Hrad Kost byl o víkendu zaplavený slacklinisty, moderními provazochodci, kteří vysoko nad zemí přecházeli po úzkých popruzích. Jednou z největších hvězd setkání byl Danny, jednadvacetiletý student z Prahy, jehož triky obdivuje celý svět.

Před rokem překonal světový rekord v dálkovém přechodu, když jako první na světě zdolal více než kilometr dlouhou lajnu. „V Čechách je náš sport asi od roku 2006, já ho dělám šest let. Nejtěžší je začátek. Člověk si natáhne lajnu v parku mezi stromy a musí mít trpělivost,“ vzpomíná na své začátky Daniel „Danny“ Menšík. „A když se začíná ve výškách, což je dnešní trend, je to další velká změna. Než si zvykneš, trvá to měsíce i roky. Není lehká záležitost chodit ve výškách. Roli hraje pud sebezáchovy, nevěříš materiálu a když padáš do jištění, není to zpočátku taky moc příjemné,“ doplňuje.

SPORT I UMĚNÍ

Než dokázal překonat světový rekord v přechodu kilometrové lajny, dva dny ji musel natahovat. Za třičtvrtě hodiny pak popruh přešel. „Z kopců se shodí lano, které se nejprve spojí. A až potom natahujeme lajnu,“ vysvětluje Danny.

Sportuje už od malička. Desítky metrů nad zemí si i díky gymnastické průpravě dovolí předvádět akrobatické triky. Slackline je podle světově uznávaného slacklinisty na pomezí sportu a umění. „Tady na Kosti je to spíš o umění. Navazujeme na nějakou zábavu, která se na hradech historicky odehrávala díky šaškům a podobným bavičům. V okolní přírodě pak jde zase už trošku o sport,“ usmívá se Danny. Miluje nepřístupná místa v Dolomitech nebo v Chamonix, kde se prochází nad vrcholky stromů a v nádherných údolích.

GUINESSOVKA HO NEZAJÍMÁ

Poslední štaci ale absolvoval až v daleké Číně. „Objednali si nás, abychom jim tam natáhli lajnu, nějakých 1200 metrů. Mají to jako atrakci pro veřejnost a chtěli, aby jim lajnu na úvod přešel zkušený slacklinista a zapsal se do Guinessovy knihy. Ale nepovedlo se mi to přejít. Ono není lehké hned na povel tohle absolvovat. Ale Guinessovka mě stejně nezajímá,“ usmívá se mladík z hlavního města.

„Ta kniha má jméno, pro lidi je zajímavá. Ale náš sport nepotřebuje rozhodčí. Je to o důvěře. Nepotřebujeme žádné důkazy, všichni si navzájem věříme,“ doplňuje.

A další akrobatický cíl? „Jedeme do Yosemitského národního parku. To je taková slacklinová Mekka. Tady lajny asi vznikly. Horolezci si krátili volné chvíle, natahovali provazy mezi stromy až se začali předhánět. A teď už to není jen doplněk tréninků, ale samostatná disciplína. K lezení to má ale pořád blízko,“ potvrzuje Danny.