Jeho první studijní kroky vedly do obecné a měšťanské školy v Nové Pace, odkud zamířil na reálku a učitelský ústav do Jičína. To, že je schopen činnost pedagoga zodpovědně vykonávat, dokázal v roce 1884 u maturity. V praxi své vědomosti uplatnil nejprve ve Staré Pace, kde učil pět let.

Mnohem delší časový úsek strávil v Nové Pace, jejíž obecná a měšťanská škola vítala Františka ve svých dveřích každý den od roku 1889 až do roku 1921. Krátkou pauzu představovalo období 1916-1918, v němž byl přeložen do Radnic u Plzně. Školní prostředí zůstalo součástí i posledních čtyř let jeho práce, v nichž zastával funkci okresního inspektora pro Jičínsko.

V Jičíně následně žil tzv. na odpočinku, rozhodně to však nebyla léta, v nichž by zahálel. Pomohl založit Sokola ve Staré Pace, asistoval u začátků okresních spolků hospodářského i včelařského. Napsal brožuru „Výběr ovocných druhů pro okres novopacký" i publikaci „Okres Novopacký v dějinách národních" a účastnil se zřizování elektrárny a reálky. Na svědomí má vznik Podkrkonošské záložny.

Dopisoval do různých časopisů, stvořil sporný článek o Nové Pace „Krásy našeho domova", figuroval na pozici místopředsedy národního výboru, správcoval „Besídku učňů"a spolupracoval na návrhu organizace pokračovacího školství. Aktivně se podílel na řadě dalších činností, a to až do své smrti, která se udála 10. dubna 1938 v Jičíně.