„Mám rozporuplné pocity a zatlačuji slzy, protože jde opravdu o poslední výstavu v těchto prostorách, neboť v srpnu bude zahájena slibovaná rekonstrukce objektu. Za posledních patnáct let jsme spolu zažili tolik krásných výstav a akcí, na které máme ty nejkrásnější vzpomínky. Zdejší zdi jsou nasáté našimi pocity a pozitivní energií. Všechno se zboří, ale naše vzpomínky si určitě poneseme ve svých srdcích,“ uvedla Romana Martincová a zároveň slíbila, že po tři roky oprav budou akce a výstavy pokračovat třeba v obnovených klášterních prostorách.

Úspěšná výtvarnice z nedaleké Vrchoviny, křehká Věra Hörstová přiznala, že nabídka na výstavu přišla v šibeničním termínu a jen díky manželům Jílkovým „šla do toho“. Navíc mladší syn den před vernisáží podstoupil náročnou operaci, takže Věřiny myšlenky se soustředily především na něho. Ale vše dopadlo na výbornou. Malý sál MKS tak zdobí nádherné práce umělkyně, která tvoří srdcem a jejíž láska k přírodě sálá z půvabných obrazů, orámovaných vnitřní něhou, citem pro barvy. Prýští z nich energie, soulad, křehkost, prostě kytice květin Věry Hörstové jsou nepřekonatelné a plně symbolizují jí samotnou. S něhou zachycuje i okolní krajinu, chaloupky Sovích hor. Vnímat její obrazy, které většinou malovala cíleně pro novopackou výstavu, je obohacující.

Oslňující je také cyklus katedrál a samotné obrazy Elišky Jílkové. Nádherné dřevěné plastiky a práce ze dřeva, kamene i kůže představil Miroslav Jílek. „Jde o průřez naší tvorbou,“ podotkl skromně.

Vernisáž, která se stala takovou malou rodinnou sešlostí umělců, ozvučila krásnými skladbami kapela Mustang z Vrchlabí.