Několik let totiž pracovala jako takzvaná paparazzi pro bulvární média. „Velmi mě překvapil Karel Gott. Byl to jemný a milý člověk, naprostý profesionál,“ vypráví Hanka v rozhovoru.

Co vás k focení na profesionální úrovni přivedlo?
Původně jsem chtěla být malířka. Dodnes mě to baví. Měla jsem pro malbu vlohy od dětství, od dvou let jsem si kreslila. Potom jsem studovala střední výtvarnou školu a chtěla jsem buď dělat malbu, nebo plakát. Bavila mě grafika. Ale na vysoké školy se hlásilo hodně spolužáků a byl tam nával a já přemýšlela, co jiného výtvarného by mě bavilo. A třetí věc, která mě napadla, bylo focení. Myslela jsem si ale, že na to nemám, nejsem tak technicky zdatná, a že si ani nezvládnu stoupnout před lidi a fotit je. Nevěřila jsem, že by ze mě v životě mohl být reportér nebo dokumentární fotograf. Je vtipné, že se tenhle strach ukázal jako nejmenší problém. Ale ze začátku jsem se strašně bála.

Čeho?
Těch lidí, že budou nepříjemní. A nakonec jsem se s nepříjemnými lidmi setkala jen minimálně. Zjistila jsem, že záleží na tom, jak to člověk dělá. Jestli je potvora, nebo to dělá s laskavostí. Lidi vycítí, když jim nechcete ublížit. A pak nemají potřebu reagovat.

Modelka Heidi Klum si zakládá na svých nohou a poprsí.
Pojištěni za miliony: Tito slavní milují své tělo víc než cokoli jiného

Co fotíte nejradši?
Nejvíc mě baví fotit lidi. Baví mě trošku korigovat situaci, ale jsem nejradši, když jsme podobně naladění, víme, co chceme, a ten člověk hraje tak trochu sám. Baví mě na tom ta opravdovost. Přestože je to trochu nahrané, je v tom kus toho člověka. Portrét ho vystihuje. A nám už na škole říkali, že máme fotit život. Toho se snažím držet.

Lákala by vás třeba dokumentární reportážní fotka?
Dokumentární focení mám ráda. Tam vůbec nemusím s lidmi komunikovat, nemusím do toho zasahovat a fotím situaci tak, jak je. Ale na druhu stranu mě fotka baví i z toho estetického pohledu. Nemusí být kýčovitá, ale jsem ráda, když je na fotce trochu něco z mé touhy, jak by podle mě mohl svět vypadat. Jak hezcí by lidi mohli být.

Takže fotíte jen hezké věci?
Prostřednictvím fotky se dá poukázat na spoustu problémů. Ze začátku jsem k tomu tíhla a dokonce jsem chtěla vyrazit někam do válečné zóny, ale nakonec mě tam osud nezavál. Nějakou dobu jsem fotila reportážně pro média, ale nakonec jsem zjistila, že těm ošklivým věcem nechci dávat pozornost. Úplně vymazat ze světa to samozřejmě nejde a k životu patří i negativní věci, ale kdybych se na to zaměřovala, akorát by mi z toho bylo těžko. Vyrostla jsem z toho, jsem víc estét. Ať se tím zabývají jiní, kterými ty negativní otázky rezonují.

Kopidlenský kvítek
Tradiční podzimní Kopidlenský kvítek je zpět. Nabídne soutěže, trhy i řízky

Do médií jste se dostala hned po škole?
Vlastně už při škole. Fotila jsem summit v Praze, kdy se pořádaly velké demonstrace a lidé rozbíjeli výlohy McDonaldu. Vzniklo pár zajímavých fotek a známý mi je otiskl v časopise. Ale na denní bázi jsem začala pro média pracovat asi až v roce 2005.

Fotila jste herce, politiky, prezidenty a spoustu dalších osobností. Na koho ráda vzpomínáte?
Hodně mě překvapil Karel Gott. Moji rodiče jsou hudebníci a vždycky vyprávěli historky o slavných muzikantech a Gott měl prý pověst ušatého elektrikáře s legračním tenorem. Všichni se mu smáli, když chodil s lahví vína po známých pražských barech a prosil, jestli si může s nimi zazpívat. A nakonec jim vypálil rybník, stal se z něj slavný zpěvák, ale já ho měla za nezajímavého umělce, z médií na mě působil vtíravým dojmem, nevěřila jsem mu.

Hanka Kalvachová už deset let žije v Jičíně, kam se s rodinou přestěhovala z Prahy. Za svou kariéru profesionální fotografky se setkala s řadou českých i zahraničních celebrit. Fotila Václava Havla, Karla Gotta, Brada Pitta s Angelinou Jolie i Květu Fialovou. „U té jsem strávila dvě hodiny, byla úžasná, milá a hezky jsme si popovídaly,“ vypráví. V Jičíně se nadále věnuje focení, kromě vlastních projektů fotí také svatby a konference. V budoucnu by chtěla vyzkoušet terapie spojené s fotografováním.

A on vám to vyvrátil?
Začínala jsem tehdy fotit pro bulvár. Hrozně jsem se chtěla focením živit, a tak jsem vzala nabídku. Dostali jsme za úkol číhat u něj před domem, když se mu měla narodit první dcera s Ivankou Charlotte Ella. Čekali jsme před jeho domem v Praze a bylo nás fakt hodně. Třeba deset dvacet aut tam denně stálo. Nedá se tam schovat, takže jsme tam číhali veřejně. A on vždycky projel kolem, pozdravil, ptal se, jestli nemáme žízeň nebo hlad. Už tehdy jsem si říkala, že je fakt dobrej. Takhle jsme tam čekali několik dní. A pak za námi přišel a říká, ať jedeme domů, že to zatím nevypadá, že tam zbytečně čekáme. Že se na nás nezlobí, spíš nás lituje. A vzal si od nás všech vizitky. V životě jsem něco takového neviděla. Naopak na nás bývali naštvaní. Ale on obvolal naše šéfredaktory a opravdu nás za hodinu stáhli. On slíbil, že nám zavolá znovu, až pojedou do porodnice. A skutečně to udělal. Byl skvělý profesionál, nejen že fajn jemný a milý člověk, ale skutečně chytrý. Ulehčil tak nejen nám, ale i sobě a své ženě. Nemuseli být nervózní, že je bude někdo zdržovat.

Šárka Vaculíková je nyní Krausová
Z herečky Šárky Vaculíkové je Krausová. Počítá s tím, že si ji lidé budou plést

Takhle jste museli čekat často?
Ono to tak někdy bývá. Třeba když byl v Praze Brad Pitt a Angelina Jolie, tak jsme na ně taky číhali veřejně před restaurací vedle ZOO v Troji. Dokonce nám tam přinesli takové ty dlouhé lavičky, byli jsme v dvojstupech nad sebou, protože nás tam bylo třeba osmdesát fotografů. A oni vylezli zpoza rohu a šli jen třeba pět metrů do auta a my jsme je museli vyfotit ostře. Už bylo šero a bylo to daleko, třeba třicet metrů. To bylo peklo. Tak jsem ukořistila jednu jedinou fotku.

Co vás na té práci štvalo?
Někteří kolegové, kteří uměli být neuvěřitelně nepříjemní, arogantní. Jiní byli naprosto boží, kolegiální, nápomocní. Chápu, že na nějakou práci se hodí lidé s ostrými lokty, navíc bulvár hodně lidí pořád zajímá. Naprosto to chápu, taky občas na nějaké drby kliknu. K životu to patří, lepší než drbat vlastní sousedku.

Překvapilo vás něco ve světě bulváru?
Dlouho jsem tomu nevěřila, myslela jsem si, že jsou to jen báchorky a všechno, co se napíše v bulváru, je výmysl. Proto mě pak překvapilo, kolik z toho skutečně pravda je – téměř všechno. A často si to vymýšlely přímo ty celebrity. Když je okurková sezona, hodí se cokoliv. Ale třeba i Lucie Bílá zavolala, že má novou kuchyň, ať se přijdeme podívat. Na některé celebrity už byly stop stavy, když se o nich psalo až moc. Překvapilo mě, že těm hvězdám často nevadily ani negativní zprávy. I to je reklama. A navíc je to celkem chytré. Protože pokud by se proti tomu člověk bouřil, akorát by si vysloužil posměch nebo ještě větší rýpání.

Proč jste z toho světa odešla?
V roce 2010 se mi narodila první dcera, navíc vlivem krize od roku 2008 docházelo v redakcích ke snižování stavů a jako první propouštěli fotografy. Na smlouvu si nechali vždy jednoho a ti ostatní dostávali jen procenta prodeje. Já tehdy pracovala pro agenturu, ve které se mi moc líbilo a odcházela jsem odtamtud jako poslední. Oni by si mě asi nechali, ale už se to nevyplatilo. Pak jsem ještě občas pro někoho fotila třeba na titulky, setkala jsem se se známými osobnostmi a vznikly z toho hezké portréty. Ty mám ráda.

Herec Miloň Čepelka před rozhlasem.
Miloň Čepelka: Chtěli jsme si hrát. Netušili jsme, že to potrvá šestapadesát let

Co fotíte teď?
Hodně dělám komerční zakázky, svatby a konference. Ty úplně miluju. Už se tam známe, je to klidné a pohodové focení a můžu si tam dělat, co chci. Jsem ráda nenápadná, můžu si tam chodit, povídat a hledat si zajímavé záběry. Ještě jsem fotila něco pro jičínskou ZUŠku, to byla taky krásná spolupráce.

V srpnu jste v Jičíně vystavovala své fotografie tanečnic z ateliéru Zuzany Richterové. Bude ten projekt pokračovat?
Začalo to na konci covidu. Chtěli jsme dostat děti ven, aby neseděly jen doma u počítačů. A spojit to s něčím, co mě bude bavit a bude to pro mě mít smysl. Tak jsem si vzpomněla na Zuzku a její tanečníky. Chtěli jsme zpropagovat tanec, Zuzčin ateliér a Jičínsko. Už tu žiju deset let a pomalu jsem tu zakořenila. Potom jsme ještě fotili na Zebíně a chystáme další spolupráci. Z vystavených fotek vznikl kalendář.

Máte nějaké plány do budoucna?
Chtěla bych učit. Nejen teorii fotografie, ale také praxi. Vyrazit do přírody a učit děti i dospělé základy focení. Navíc se zabývám psychosomatikou, zajímají mě různé terapie a napadlo mě propojit to právě s fotografií. Nejradši pracuji se ženami, ale mohla bych pracovat i s muži a ukázat jim prostřednictvím fotografie, že jsou úplně normální a krásní. Protože hezky se dá vyfotit fakt každý. A to mě moc baví.