Ve sbírce se sešlo 35 tisíc korun, o doplacení zbylé částky se podělí organizátoři a město Jičín. Busta, která je vyrobena ze směsi speciálního plastu a bronzu, stála včetně rekonstrukce podstavce 65 tisíc korun. Podle fotografie ji vytvořil akademický sochař Michal Moravec z Lukavce u Hořic. Starosta Jiří Liška a hudební dramaturg a kritik Zdeněk Vokurka plastiku odhalili.

Slovo úvodem

Zdeňkovi Vokurkovi patřilo i úvodní slovo. Jako místopředseda spolku J.B. Foerster v Praze a organizátor Libáňských Foersterových dnů má k hudebnímu skladateli velmi blízký vztah. „Iniciály JBF jsou srostlé se jménem velmože novodobé české hudby Josefem Bohuslavem Foerstrem. Příroda k němu byla štědrá a nešetřila svými dary. Poskytla mu vznešený zevnějšek, dlouhý věk, laskavou povahu a ještě tři umělecká nadání: hudební, literární a výtvarné. Ohromná tři esa," složil poklonu umělci.

Poté přiblížil posluchačům Foerstrovu tvůrčí cestu a neopomněl zdůraznit, že Jičínsko je krajem skladatelových předků a svědkem šťastných chvil Foerstrova mladí.

„Josefa Bohuslava Foerstera jsem poznal osobně. Poprvé na koncertě k jeho devadesátinám. Ten byl ohlášen jako slavnostní na středu 7. prosince 1949 ve Smetanově síni," vzpomněl Zdeněk Vokurka.

Na závěr sváteční události zazpíval pod Čeřovkou pěvecký sbor Foerster při Lepařově gymnáziu v Jičíně pod vedením Ivany Hanzlové.

Historie pomníku

Původní plastika J. B. Foerstera, která byla ukradena v prosinci 2012, vznikla v roce 1956 v dílně hořického sochaře Josefa Bílka a byla osazena pod Čeřovku v roce 1959 na počest stého výročí Foersterova narození. Zde stála 53 let.

Proslov Zdeňka Vokurky:

Vážený pane starosto dr. Jiří Liško,
Vážení zastupitelé kultury města Jičína,
Vážení přítomní ,

dříve, než promluvím k této významné události odhalení busty vskutku národního umělce Josefa Bohuslava Foerstrova, chtěl bych vyjářit také osobně poděkování všem, kteří ať už tvůrčím uměleckým nebo organizačním způsobem či dobrovolným a morálním dárcovstvím opět zpodobnili tu milou tvář lidského a moudrého člověka, ke všem velmi laskavého. Panu akademickému sochaři Michalu Moravcovi vyjadřuji hlubokou úctu.
Jsem potěšem přítomností hraběte pana Theobalda Czernina s manželkou.
Musím poděkovat paní sbormistryni Ivaně Hanzlové, že vstupuje do tohoto slavnostního aktu se smíšeným pěveckým sborem Foerster dvěma díly. Smetanvou Modlitbou = ve Smetanově tvorbě zaujímá zvláštní místo a hodí se k Foerstrovu celoživotnímu tvůrčímu snažení = sbor Modlitba je kolektivní prosbou k bohu o lásku, mír, svornost a vrcholí prosbou, aby český národ vstoupil v chrám slávy.
Stejně tak je tomu s Foerstrovým sborem Rodné brázdy v šíř i v dál. Obráží skladatelův rodový původ, jeho svazky právě s tímto jičínským krajem , jež u básníka Sládka došly hlubokého výrazu.
Rád bych Vás pozdravil také jménem Společnosti a výboru JBF v Praze.

Vážení přítomní,
iniciály JBF = srostlé se jménem velmože novodobé české hudby – Josef Bohuslav Foerster. Příroda byla k němu stědrá a nešetřila svými dary. Poskytla mu vznešený zevnějšek, dlouhý věk,laskavou povahu a ještě tři umělecká nadání: hudební, literární a výtvarné. Ohromná tři esa. A jaký bohatý život!
Hudba JBF vyrůstá z české národní tradice. Skladatelův dlouhý věk-jedenadevadsát let – je svorníkem mezi dobou největšího rozkvětu české hudby v druhé polovině 19. století a její novou etapou v první polovině století dvacátého.Není to jen symbolické spojení. Foerstrova tvůrčí cesta začíná u Smetany,Dvořáka a Fibicha a pokračuje bez zakolísání přes všechny otřesy, které přinesla hudebnímu vývoji doba po první světové válce.
Foestrova jistota byla obdivuhodná.Na všechny výboje světové i domácí pohlížel s nadhledem moudrého a vědoucího člověka. Zastáva l nazázor, cituji = hudba má své nehmotné místo v říši citů,tam kde se slovo vzdává přichází hudba …
Foerster vedle vyspělého kulturního prostředí, v němž se formoval názor na umění a jeho poslání, působila na něho mocná domácí výchova . Už Foerstrovi předci, pocházející z Jičínska patří do světa starých venkovských kantorů. Celé generace živili a udržovali tradici české hudebnosti.
Josefa Bohuslava Foerstra jsem poznal osobně. Poprvé na koncertě k jeho devadesátinám. Koncert byl ohlášen jako slavnostní na středu 7. prosince 1949 ve Smetanově síni. Zmíním se o dvou skladbách, jejichž hudbu jsem už tehdy přijímal se zvláštními pocity. Niterný druhý houslový koncert a velká orchestrální Jičínská suita.
Inspiraci pro svou práci J.B.Foerstr objevil v kraji mladosti a ve zdech Jičína. Snaživí ochotníci tu v roce 1923 s nadšením provedli jeho operu Evu a přítomný skladatel byl okouzlen nejen představením, ale i představitelkou hlavní role. Byla jí půvabná Jarmila Královcová , jičínská rodačka . Představuji si živě, jak mocná odezva na provedení svého vrcholného dramatického díla rozvlnila skladatelovy city. Neřeknu nic nového, že Jarmila Královcová pro něho znamenala obnovu života. Najednou se objevila krásná žena. Foerster už nebyl mlád, v té době mu bylo 64 let, jeho žena Berta Lautererová – Foerstrová , vynikající zpěvačka s mezinárodním renomé ( Čajkovskij byl nadšen její Taťánou v opeře Eugen Oněgin a což teprve G.Mahler ! ) - už nezpívala, nebyla aktivní, takže Foerster musel po výkonu Jarmily Královcové pocítit doslova regeneraci života.
Foerster ve své opeře Eva, stejně jako v ostatních 6 operách vyjadřuje svá celoživotní témata : lásku k bližnímu, soucit s trpícím. To je především vnitřní náplň nejživotnější opery Eva, kterou provedl, jak jsem řekl v roce 1923 jičínský soubor.

Jičínsko je tedy krajem skladatelových předků a svědkem šťastných chvil Foerstrova mladí. Tehdy mu splynuly umělecké zážitky s novým prožíváním vlastního díla. Témata z opery Eva, stávají se myšlenkovými symboly a v různých variantách vrůstají do široce zpěvné melodie Jičínské suity i do hluboce niterného Druhého houslového koncertu.

Ale vratím se zpět do Smetanovy síně v prosinci roku 1949, do malého orchestrálního respiria hned za koncertním pódiem. Tam už v pohovce, která běžně slouží k odpočinku orchestrálních hráčů, seděl Josef Bohuslav Foerster. Byl zahrnován projevy největších sympatií dirigenta Karla Ančerla a blízkých přátel.
Protlačil jsem se ke stolu plný květinových darů a blahopřání. Vedle obrovské kytice růží bylo drobet místa a tam jsem položil program. Ve chvíli, kdy se Mistr ochotně podepsal, náhle pozvedl široké obočí a vlídně se usmál :
" Jste mladý,mějte rád krásnou hudbu. Dokáže probudit city a povznést srdce."
Snad to cituji přesně. Mezi tím dávným večerem a dneškem je celá věčnost. Více jak půlka století.
Ještě chvíli jsem lelkoval v tomto uměleckém čarokruhu a zblízka pozoroval Mistra. Chtěl jsem ho jen tak pro sebe zachytit jakoby uhlokresbou několika tahy.
Ačkoliv stařec podle letopočtu, oslavoval devadesátiny, byl duševně stále mlád. Jevil se mi jako vznešený patriarcha, elegentní,krásného vzrůstu,milé tváře,pod hustým obočím laskavý pohled,bez nejmenší stopy po nějaké strojené povznesenosti.
Někdy na jaře roku 1950,vyskytla se šťastná příležitost, navštívit J.B.Foerstra v jeho strašnické vile. Byl to velký okamžik mého života.Vybavuji si, jak mne uvedli do rozlehlé pracovny s mohutným psacím stolem,na něm ležely rukopisy, brýle,památné fotografie a vázička s malířskými štětci,v nízkých skříních podél zdi same knihy,před nimi stál klavír Bösendorfer, na stěnách vlastní obrazy a půvabné obrázky anglických akvarelistů. Mezi nimi vévodil velký portrét skladatele od Oldřicha Blažíčka. Pochází z třicátých let a je vzácným odbočením malíře z hlavní tvůrčí cesty, po níž kráčel-malebná krajina. Foerster o něm říkal:
"Blažíček je malířem radosti."
Všechno tu působilo dojmem vzácného klidu.
Foerster měl velký dar vyprávění a básnického slova. Nezapomenutelné líčení životní pouti svých předků v kraji kolem Osenic, Jičína – místa která dost dobře znám, připadalo mi jako scénické pásmo. Zdvihla se opona a děj se odehrává. Přicházejí osoby, jedna za druhou.
Posedět s Foerstrem a poslouchat, jak se rozpovídal o životě svých předků, byl zážitek. Rozloučení a upřímný stisk ruky. Proboha, vždyť to byla tatáž ruka, kterou mu tiskl zestárlý Smetana, častoDvořák, také Liszt, Čajkovskij, Grieg a dlouholetý přítel Gustav Mahler I básník Jan Neruda. Tolik proměn a tolik událostí. Neobyčejném setkání.

Netrvalo snad ani rok a poštou mi přišla taková neobvyklá pozvánka se vstupenkou do Národního divadla. Bylo to v úterý 5.června 1951. Usadil jsem se na prvním balkoně. Sotva se rozhrnula jevištní opona , zazněla jímavá melodie předehry ke třetímu jednání Foerstrovy Evy. Celé hlediště povstalo.
Začalo divadlo hlubokého smutku.
Na jevišti, kde během šedesáti let prošla řada postav z Foerstrova cenného operního odkazu, je teď vystavena rakev s ostatky velmože české novodobé hudby. Nad ní splýval smuteční flór s bílými iniciálami JBF.

Když jsem odcházel z foyeru Národního divadla, uloupnul jsem z věnce zelený list. Dnes, po padesáti letech, už změnil barvu a je určen ke tlení. Ale stále se s ním plouží připomínka na chvíle milé a radostné.

Oblíbený básník Seifert by tiše povzdechnul: každý má v životě právo aspoň na chvilku sentimentálních vzpomínek.

Vážení hosté,
dnešní doba příliš nepřeje neokázalému výrazu Foerstrovy hudby, v mnohém mu křivdí,když přehlíží nesporné hodnoty, které mají tak blízko k prostým lidským citům. Na vás především myslím, milí budoucí foerstrovci, na vás, kteří milujete život, hudbu , lásku a pravdu - to je Foerstrův svět !
Nebojte se ho a bude vám hned bližší ! Nezkrývejte se mu a dá se vám poznat naprosto celý !
Foerstr nebyl bojovníkem, byl jen odevzdaným služebníkem svého umění.
Nebudete-li to pokládat na přílišnou troufalost, chtěl bych být při dnešním prvém kroku v této neopakovatelné atmosféře s vámi.
ooo
Vážený Mistře - je nám dopřáno, že piedestal zase ožil Vaší tváří , vlastně celou přítomností umělce v městě, k němuž jste měl velmi vřelý, více než srdečný vztah !

Jičín-Čeřovka 16.dubna 2013        Zdeněk Vokurka, hudební publicista