U počítače. Tisíce stránek textu, tisíce hodin, které mohl věnovat šachu, turistice, rybaření, tancování, sexu. On trpělivě svou knížku vyseděl.
Dovedete si představit, jakou zadnici měli Božena Němcová, Alois Jirásek, Josef Škvorecký, autor Sherlocka Holmese, Tří mušketýrů?
V minulosti slyšíme o černých hodinkách, kdy v podzimní brzký podvečer četli písmáci mrňatům i školákům ke spánku. Ano, i literatura uspává a je zdravější než lék Stilnox.
V naší domácí knihovně lze číst, jak šly generační vlny, vkus našich předků. Svět dětských knížek. Chocholoušek chocholatý s chocholouškou chce do chaty. Princeznička na bále poztrácela korále…
Poté nastal zápal o dobrodružství, hltal jsem a lovil bobříky, uchvátil mě životní osud hraběte Monte Christa, nastoupil zájem o literaturu faktu, četba knih o 2. světové válce, později obrazy socialistické literatury.
Do rubriky klasiků patří i dílo spisovatele Karla Václava Raise. V obecní knihovně upoutá návštěvníky 23 kusů jeho sebraných spisů. Kartotéční lístky nás informují, že dlouhá léta nebyly mnohé tituly čtenáři vůbec vypůjčeny.
Co mají činit světlonoši, knihovníci? Výstavky nebo besedy? Mají češtináři zařadit jeho knihy do povinné četby studentům?
Ano, měli bychom vábit čtenáře na klasika české venkovské prózy. Protože Rais zobrazuje, jak žili lopotný život naši prapředkové v Podkrkonoší. Rolníci, sedláci, chalupníci, vlastenečtí učitelé, kněží, jak se měli, neměli rádi rodiče a děti, jak toužili po vzdělání, hrávali ochotnické divadlo, jak spoluvytvářeli klima školy, společenského prostředí.
To je Raisův odkaz. Kronika života. Pamětnice. Čtěme Raisovy knihy doma, ve škole, v knihovně. Miroslav Procházka, Pecka
