Počátek naší pouti byl tam, kde jsme poslední vycházku zakončili, a to u nejnovější jičínské sochy, bronzového Albrechta z Valdštejna na Muzejním nádvoří jičínského zámku. Přešli jsme pak na tzv. velké nádvoří, kde stojí socha sv. Floriána, kterou František Kaska považuje za nejstarší v Jičíně a její vznik datuje před rok 1681.

Přes arkádové nádvoří, kde je v prvním patře umístěna pamětní deska obětem nacismu z řad justice, jsme vyšli na náměstí. Zde jsme se věnovali dvěma sochám. Především soše Panny Marie (Immaculata), jejíž tvůrce je nejistý. Jaroslav Wagner se domnívá, že je dílem jičínského sochaře J. Čapka z r. 1702. Dr. Bílková upozornila, že nejde o sloup morový, jak se lidé často domnívají, ale sloup mariánský. Připomněla také báseň, kterou o soše napsal Jaroslav Seifert.

Druhou sochou je pak Amfitrité, dílo Jana Suchardy, které zdobí kašnu. Na náměstí byla v dnes už neexistující druhé kašně ještě jedna socha z dílny tohoto umělce, a to socha Neptuna, vytvořená také před rokem 1850, která byla po několika stěhováních zničena za války.

Připomněli jsme si ještě dobu novější. Jičínským náměstím prošly skutečně bohaté dějiny. Jenom ve století dvacátém bylo svědkem různých spontánních i svolaných shromáždění. Manifestovalo se tu v říjnu 1918. V březnu 1939 se zde uskutečnila přehlídka wehrmachtu, později, v místech před bývalou drogerií U Maštalířů, byl postaven dřevěný „pomník" německé pomocné organizace Winterhilfe, na jehož vrcholu se vypínala říšská orlice. Před tímto pomníkem, naštěstí dočasném, se konalo shromáždění, kde německé obyvatelstvo a jičínští úředníci museli přísahat svou věrnost Adolfu Hitlerovi poté, co byl v roce 1944 na něj spáchán nezdařený atentát. Tuto totalitní nádheru někdo těsně před koncem 2. světové války zapálil.

Po osvobození proběhlo na náměstí slavnostní uvítání Rudé armády a přehlídka partyzánů Jičínska. Dne 25. února 1948 tu demonstrovali pracující z jičínských závodů. Začátkem září 1968 se zde lidé loučili s Jaroslavem Veselým a Zdenkou Klimešovou, které zastřelil polský voják, příslušník okupační armády. Na náměstí se pravidelně konaly 1. května oslavy Svátku práce. A konečně v listopadu 1989 jsme v tomto prostoru demonstrovali proti totalitě a požadovali demisi vlády.

Na domě čp. 74 je od roku 2012 pamětní deska s česko-francouzským textem, věnovaná Františku Malkovskému, zakladateli volného tance, který zde bydlel v letech 1902-1910.

V domě čp. 6 se hrávalo divadlo a vystupoval tu i Josef Kajetán Tyl. Jičínský divadelní spolek, který má v názvu jeho jméno, dal zhotovit a v roce 1937 na dům umístit pamětní desku od Karla Stuchlíka.

Na Rynečku na domě čp. 14 oznamuje pamětní deska pobyt Karla V. Raise v době jeho studií v Jičíně. Na začátku nynější Ruské ulice na domě čp. 21 byla v roce 1882 odhalena pamětní deska dvěma jičínským vlastencům Š. K. Macháčkovi a Františku Šírovi.

Vrátili jsme se na náměstí a vydali se směrem k Fortně. Zde je na domě čp. 99 od roku 1946 pamětní deska věnovaná dalším obětem nacistické okupace, a to členům městského zastupitelstva a městským úředníkům Otto Goliathovi, Josefu Svobodovi, Petru Holanovi, Juliu Janowitzovi, Antonínu Svobodovi, a Františku Špásovi. Na rodném domě Karla Krause s čp. 43 jsou umístěny dvě pamětní desky. První vznikla v r. 1987 z iniciativy JUDr. Svatopluka Volfa a druhá při příležitosti mezinárodní konference věnované Karl Krausovi v roce 2004 podle návrhu Miloše Šejna.

Ulicí Na Příkopech jsme podle domu s pamětní deskou Ferdinandu Saskovi došli k budově Lepařova gymnázia, kde je na schodišti pamětní deska významnému řediteli, odhalená v r. 1991 při 160. výročí jeho narození, a v zahradě socha sv. Rosalie, která tam našla důstojné místo po delším putování. Dr. Bílková se zmínila také o tom, co říkal jeden z mimořádných absolventů jičínského gymnázia prof. MUDr. Antonín Fingerland: Protože tato svatá má zvláštní moc ochraňovat a léčit, je mezi absolventy tohoto gymnázia tolik vynikajících lékařů.

Po cestě Jiráskovou ulicí jsme byli upozorněni na dům čp. 11 s pamětními deskami profesoru hvězdářství Gustavu Grusovi a Karlu V. Raisovi i na další desku, která bývala na domě s adresou Železnická 86, kde také tento spisovatel bydlel, dále na desky Irmě Geisslové v Havlíčkově ulici i obětem nacistické okupace v budově bývalého okresního úřadu.

V Revoluční ulici je pamětní deska Františku Lepařovi, který v domě čp. 139 bydlel a zemřel. Deska byla instalována v roce 1999 při oslavách 375. výročí založení jičínského gymnázia. Dr. Bílková dodala, že v tomtéž domě pobýval za první světové války u svého dědečka budoucí spisovatel Václav Čtvrtek. Bohužel, ten na svou pamětní desku ještě čeká.

Závěrem jsme se seznámili s osudy pomníku Karla Havlíčka Borovského, stojícího nyní v parčíku mezi nemocnicí a kasárnami. Pomník, jehož autorem je Jindřich Říha, byl v roce 1906 umístěn na začátku lipové aleje. Za německé okupace byl nejdříve přesunut ke kasárnám, kde stávala socha Vzdoru, o něco později pak byla bronzová hlava převezena do Prahy, a spodní část uložena v jičínském obecním dvoře. Protože se po válce obě části našly, bylo možné pomník odhalit v původní podobě, ale umístěn byl nakonec zase do parčíku mezi nemocnicí a kasárnami.

Ne ke všem místům jsme se z časových důvodů dostali. Během obou procházek dr. Bílková hovořila také o sochách na Novém Městě, v zadní části Husovy ulice, o soše Pelíška v Prachovských skalách, Máchově desce na Valdštejnské lodžii, o desce J. Š. Kubínovi na jeho rodném domě v ul. 17. listopadu, o sochách na Komenského náměstí i pamětních deskách v budově bývalé reálky, pomnících na Letné a na Čeřovce aj. Zmínila též pamětní desky na některých budovách, přibližující jejich význam (zámek, tzv. regentský dům, dům kleriků atd.)

Obě procházky Jičínem za sochami, pomníky a pamětními deskami se setkaly u účastníků s velkým zájmem, a tak se sluší poděkovat jak Knihovně Václava Čtvrtka za zorganizování, tak dr. Bílkové za informace a sdělení řady zajímavostí, kterými naše město oplývá.    Vilém Hofman