Za tu dobu se jim společně podařilo v rámci workcampů a víkendovek opravit mnoho částí této památky. Letos  osm dobrovolníků ze sedmi zemí světa renovovalo další část chodníku. Technické vedení zajišťuje sochař Petr Valer, kolem nějž se díky společnému životu a práci z dobrovolníků postupně vytváří jedna velká rodina.

Před pěti lety začali kempaři shodou okolností také chodníkem, který nazvali „cesta přátelství“, protože na ní pracovali dobrovolníci z několika zemí. Loni se v rámci letního workcampu výjimečně věnovali opravě jedné ze zdí, již nezařadili do projektů klasické stavební rekonstrukce.

Letos přijeli mladí lidé ze Srbska, Mexika, Taiwanu, Bulharska, Španělska a Švýcarska pokračovat a na rekonstrukci další cesty pracovali od 8. do 16. srpna.

POMÁHAJÍ JEN ZA STRAVU A UBYTOVÁNÍ

Náklady na cestu si zaplatili sami, za práci dostávají stravu a ubytování.

„Workcamp bychom mohli zaměřit také na úklidové práce nebo údržbu prostor, ale dáváme přednost činnosti, která může být pro mladého člověk zároveň vzdělávací,“ vysvětluje Jiří Vydra, ředitel o.p.s. Valdštejnské imaginárium.

„S kamenem jsem nikdy nepracovala, studuji totiž vysokou školu zaměřenou na chemii. Ale díky přístupu Petra Valera a celému našemu týmu jsem si to opravdu zamilovala a chtěla bych se kamenictví na určité úrovni věnovat i nadále,“ svěřuje se Martha, dobrovolnice ze Španělska.

Což potvrzuje také záměr organizátorů z úst Jiřího Vydry: „Spojuje se zde několik věcí, dobrovolníci vytváří hodnotu v rámci historické stavby a zároveň se učí základy řemesla, které je může oslovit.“

STŘET KULTUR A TAKÉ JEDNA VELKÁ RODINA

Všech osm dobrovolníků se zde potkalo poprvé v životě a strávili zde společně osm dní kamenickou prací. „Nejvíc se mi líbí střet kultur. Ti lidé zde žijí vlastně na chvíli v takové bublině mimo své klasické prostředí. Postupně se sžívají a nakonec je z nich jedna velká rodina. Proto jsem se do toho zapojila také já,“ vysvětluje Martina Langrová, organizátorka víkendovek Tamjdem, o.p.s.

ŘEMESLO MÁ ZLATÉ DNO

V době rostoucího podílu virtuální práce se běžně mladí lidé k řemeslům nedostanou.

„Věnují se mu odborníci, kteří ne vždy chtějí, aby jim bylo vidět pod ruce. Zároveň ne každý z nich má chuť trávit čas s dobrovolníky, z nichž mnoho drží například kladivo poprvé v ruce,“ vysvětluje Jiří Vydra. „Také se za sebou mohou každý den ohlédnout, a když vidí, kolik toho udělali, dává jim to neuvěřitelný pocit zadostiučinění, což při virtuální práci vůbec nevzniká,“ doplňuje Martina Langrová. Mladí lidé tedy díky workcampu mohou odjíždět s nenahraditelným pocitem, protože zde po sobě zanechávají vlastníma rukama opracované kameny, které tu vydrží i několik desítek let.

Mája Pokorná