Pavel Pospíšil vyrostl na hospodářství Semtiny v padesátých letech. Po generace se jeho rodina věnovala obdělávání rodné půdy a zemědělství, otec sběratele v tom pokračoval i poté, co rodině dvůr na Sobotecku zabavili komunisté. „Tatínek byl v zemědělství tak úspěšný, že mu za to dali metál. Dostal vyznamenání a k tomu darem obraz hradu Kost," vypráví Pavel Pospíšil historku, která později vedla k jeho vášni pro gotický hrad.

Díky pohledu na hrad Kost se totiž cítí svému tátovi a vzpomínkám na dětská léta blíž.

Když jeho otec zemřel, z pozůstalosti si pan Pospíšil ponechal právě ten obraz. A to byl první základ jeho sbírky. Ten druhý našel o pár let později na půdě rodného domu své ženy Aleny. Zdobně nadepsanou pohlednici s nahuštěnými řádky textu a kresbou hradu Kost na líci, poslal v roce 1918 Alenin dědeček své sestře z vojny.

„Děkoval za chleba, který mu poslali, a psal instrukce, jak obdělávat pole. To se mi líbilo, že i na vojně myslel na to, jak se daří hospodářství," ukazuje sběratel svůj historicky první úlovek.

Od té doby uplynulo čtyřicet let a sbírka se rozrostla o další obrazy, pohlednice, známky, a dokonce o jeden podrobný nákres hradu, který shodou okolností našel mezi písemnostmi určenými do sběru při vyklízení statku v Sobotce.

„Kdosi zakreslil každý trám, každý schod, co na Kosti je. Pátral jsem, proč by někdo takový výkres potřeboval. A zjistil jsem, že vznikl při vytváření pozemkové reformy. Podle něj se vypočítávala nová daň z nemovitosti," směje se Pospíšil při vzpomínce na nevšední nález.

Zapálené sběratelství podle něj vyžaduje především odhodlání, štěstí a výdrž. Musí být vždy připraven reagovat. Zatímco v minulosti rozširování sbírky obnášelo především obcházení antikvariátů a dobrý úlovek se podařil pouze jednou za čas, teď v penzi každé ráno prohlíží, jestli se neobjevila nová pohlednice na internetovém dražebním portálu Aukro.

„Problém je, že už nezbývá tolik pohlednic s Kostí, které bych chtěl mít. Rozšířil jsem to i na blízké okolí, ale dnes už má fotoaparát každý druhý a hned si myslí, že může publikovat. Teď jsem se rozhodl zaměřit se na ex libris (knižní značka - často jde o vyobrazení historické památky tištěnou grafickou technikou, může být i malovaná, pozn. red.) , na kterých se objevuje Kost," vysvětluje.

V minulosti někteří lidé vyvolávali své fotografie přímo na pohlednicový papír. Ve sbírce pana Pospíšila tak lze najít například netradiční fotku Kosti při požáru a pak i těsně po něm.

Na sbírání pohlednic jej ale kromě historických, uměleckých i nevšedních zobrazení hradu baví i příběhy a kousky historie, které některé poštou poslané pohlednice nesou. Jiné pohlednice poslané za druhé světové války jsou zase polepené známkami s Adolfem Hitlerem, další jsou například adresované známým osobnostem. „Tak například, kdo může říct, že má ve sbírce pohlednici adresovanou Mikoláši Alšovi," pokládá řečnickou otázku a ukazuje kolekci pohlednic, které jsou spjaté s rodinou známého malíře.

Své sbírky má pečlivě řazené v pořadačích. Vybrané pohlednice ale už také několikrát vystavil. Momentálně jsou k vidění v budově obecního úřadu v Libošovicích. „Jaká z pohlednic je pro mě nejvzácnější? Každá, která mi dělá radost. Za ty roky jsem nasbíral obrázky Kosti v hodnotě jednoho a půl nového auta. Ale já stejně nikdy zálibu v nových autech nechápal. Když už, tak bych si za to býval pořídil třeba plachetnici," uzavírá své vyprávění.