Příroda se pomalu probouzí k životu a zahradníci s pěstiteli měli už dávno pracovní budíček. Po výsevu semen zeleniny a květin nyní přichází na řadu ta nejpiplavější činnost, které se odborně říká pikýrování.

Při pikýrování vyjmeme šetrně mladé rostliny z výsevního substrátu tak, abychom nepoškodili kořenový systém. Sázíme je do sadbovače nebo truhlíku, rosíme a nezapomínáme na dostatek světla.

V květinárně Střední zahradnické školy v Kopidlně proti sobě sedí u stolu ředitelka s vychovatelkou, ekonomka, mistrové, uklizečky. Protože všichni žáci jsou na distanční výuce, jejich praxi musí zastat zaměstnanci školy. Výsev zeleniny a květin musí pro další zdárný růst včas do sadbovačů a misek.

Zástupkyně ředitelky Ludmila Šulcová momentálně přepichuje begonie. „Já si tu ohromně vyčistím hlavu, nahradím mně to papírovou práci v kanceláří,“ směje se.

Přidává se i paní vychovatelka, která se sklání nad titěrnými sazenicemi. Trošku cítí záda, ale člověk si prý zvykne.

Mistrová odborného výcviku Barbora přepichuje begónie. Když se jí ptáme, kolik sazenic musí společně přepikýrovat, vyrazí nám dech. Begonií deset tisíc! „A válčíme tady samy,“ dodává. Na přesázení čekají také letničky jako cínie, afrikáni, nestařec, balkonovky.

Škola květiny pěstuje nejen pro vlastní potřebu, ale také pro nasmlouvanou výsadbu do okolních měst a obcí.

„Jsme trošku pozadu, ale zvládneme to,“ věří vrchní mistrová Petra Sedláčková. Vedle toho si už prohlížíme přesazený salát, kedlubny, květák a brokolici. Jde o rychlenou zeleninu, která už za čtrnáct dnů může do skleníku.

„Ještě před tím, než jde zelenina do sadbovačů, tak u ni zaštipujeme kořínek asi o třetinu, aby se rozvětvil kořenový bal. U květin se to nedělá,“ vysvětluje nám Petra Sedláčková.

„Abych vám pravdu řekla, raději tu budu přepichovat zeleninu než sedět u počítače a přednášet výuku. Já jsem zvyklá být s dětmi v terénu,“ konstatuje učitelka odborného výcviku.

Popisuje, že během distanční výuky může žákům ukázat obrázky, pustit video, ale vlastní práce jim bude chybět. „Nejhůře jsou na tom první ročníky, ti starší už mají nějakou představu o praxi. Už bychom byli rádi, aby se všichni vrátili do školy,“ míní.

„Distanční výuka je na dětech znát, už se dostávají do útlumu, je to pro ně dlouhé,“ vnímá vyučující.

Za pracovní stůl usedla i ředitelka školy Lenka Nosková. „Všechno se nedá zvládnout distančně, přímá komunikace chybí. Ministerstvo nám nyní sdělilo, že maturanti se po návratu do škol budou věnovat převážně maturitním předmětům, ale zatím opravdu víc nevíme,“ krčí rameny.

„Praxe se nahradit nedá, i když děti připravujeme teoreticky,“ shodují se všechny.