„Pokud jde o zvláštnosti školy, pak bych v našem případě vyzdvihla asi zážitkové učení – snažíme se vtáhnout děti do života – viz např. jarmark, kde děti jednak připravují sortiment k prodeji, celou akci pomáhají organizovat, s rodiči prodávají a na závěr dělají inventuru, počítají náklady a čistý výdělek

Prostě škola života – ať pochopí, pro co se vlastně učí. Navíc se do života školy snažíme vtáhnout i rodiče. Dále jsou zajímavé naše knoflíkové akce organizované mimo provoz školy (víkendy, prázdniny) – opět zážitky, které děti v lavici nezískají.

Děti píší články do novin – Jičínského deníku, čímž se snažíme dát smysl a opodstatnění rozvoji vyjadřovacích schopností dětí.

Málotřídky mají také své výhody

Výhody málotřídky jsou jednoznačné – děti jsou samostatnější, učí se jednat a spolupracovat s mladšími i staršími spolužáky, starší pomůže mladšímu, vysvětlí, poradí. Mladší si dělá „náskok", protože vnímá látku starších ročníků a nejsou pak pro něho nová témata úplně cizí. Těch výhod je samozřejmě mnoho. Učitel zná jednotlivce mnohem lépe a dokáže chystat práci „na tělo". Má užší kontakt se všemi dětmi.

Problémy s přestupem na velkou školu jsou jen předsudky. Vstup do 6. ročníku je vždy znát u všech dětí. Pro všechny se objevují nové předměty, noví učitelé. Vstup z málotřídky do velké školy, velkého prostředí, zaplněných tříd může někoho zaskočit, ale v 11 letech to určitě není takový problém. Vždy samozřejmě záleží na jedinci.

Například na 2. ZŠ Jičín se učitelé netají tím, že třída dětí z málotřídek tvoří nejlepší kolektiv, s dětmi se velmi dobře pracuje. Jsem prostě velký zastánce málotřídek," uvádí ředitelka Základní školy a Mateřské školy Jičíněves Darina Šindlářová.