Dílny ani pozemky nejsou pro základní školy povinné. Záleží pouze na vedení, zda zmíněné předměty praktické výuky zařadí do učebních plánů. Rozhodnutí se odvíjí od historie školy a místní tradice těchto předmětů, prostorových dispozic, financí a stanovených priorit.

DÍLNY A KUCHYNĚ

„Děti ve druhém stupni mají pěstitelky a vaření. Dílny nemáme přes deset let, není na ně místo. Z hlediska zručnosti dětí je to škoda. Ale z organizačního pohledu by to bylo velice složité,“ popisuje situaci hořické Základní školy Na Habru ředitel Roman Chalupa.

„U nás dílny fungují na druhém stupni. V šesté a osmé třídě mají děti pracovní činnosti a sedmáci si projdou technickými pracemi. Ty jsou pro chlapce, pro dívky jsou připraveny hodiny vaření,“ informuje ředitel Zdeněk Burkert ze Základní školy Husitská v Nové Pace. Uvádí, že se pedagogové častěji setkávají s manuální nezručností zdejších žáků, kteří většinou vyrůstají na sídlišti, a tak se těmto schopnostem nemají pořádně kde naučit.

Škola spolupracuje i s dalšími institucemi, aby podpořila praktickou zručnost dětí. Chlapci z osmých tříd dochází na týdenní praxi do Integrované střední školy v Nové Pace. „ Úroveň žáků je individuální záležitost, ale pokud mají zkušenosti z domova, je to znát,“ říká k pětileté spolupráci ředitel Zbyněk Hruška. „Nahlédnou do elektrotechnické oblasti nebo si vyzkouší práci s kovem, to vše pod vedením našich mistrů,“ upřesňuje Hruška.

Základní škola Husitská udržuje přes tři roky efektivní kontakt s Mateřskou školou Husitská. Pořádají tématicky zaměřené dílny pro čtyřleté a pětileté děti za účasti rodičů. Učitelky důkladně popisují schopnosti a dovednosti, které by měly být vlastní malým předškolákům. „Je důležité ukázat rodičům, co by děti měly zvládat. Některé třeba neumí roztrhnout papír, často neumí držet tužku nebo nůžky, je třeba si s nimi alespoň stavět stavebnice,“ podotýká ředitel Burkert. Dodává, že děti mají málo manuální činnosti. Vše závisí na rodinách.

VAŘENÍ I PRO KLUKY

„Na druhém stupni vyučujeme dílny, škola není jen o znalostech, ale také o výchově. Všechno vychází z rodin, děti z vesnice toho umí víc. Právě proto je potřeba praktické vyučování, aby to zvládaly všechny,“ ilustruje situaci z novopacké základní školy v Komenského ulici ředitel Milan Schlögl. V sedmé třídě mají děti hodiny vaření, chlapci i dívky. „Kluci mají k vaření velice kladný vztah, něco se naučí,“ říká ředitel. To potvrzuje také Jarmila Tázlarová, zástupkyně ředitele. „Chlapci se na vaření těší. Hodina a půl je ale málo. Manuální schopnosti jsou individuální, ale na dětech, které jsou doma vedené k práci to poznáte,“ uvádí Tázlarová. Vysvětluje, že nejde jen o to uvařit polévku či upéct bábovku. Učí se základům stolničení, etikety, společné komunikace a ekonomické gramotnosti.

VÍTE, CO DĚLAJÍ?

Aby rodiče věnovali dostatek času svým ratolestem nebo alespoň pečlivě dohlíželi na to, jak volný čas jejich dítě využívá, na to apeluje také Luboš Toman, odborník z krajské Pedagogicko psychologické poradny. „Během posledních tří let se závislost na počítačových hrách zvýšila především u dětí z druhých a třetích tříd základních škol. Je to značně rozšířený problém. Děti jsou neklidné, roztěkané, pořád musí mít tablety a telefony při sobě,“ uvádí Toman.

„Ten náš Lukášek by seděl u počítače od rána do večera. Nic pořádně neumí, vůbec neběhá venku,“ stěžuje si starší dáma své známé na vnuka při čekání u lékaře. Snad budeme podobných příběhů slýchat čím dál méně.