Jedny jsou mírné, některé agresivní. Včely jsou pilné a dávají nám jeden z význačných zdravých produktů – med. Právě jeho prodejem si Oblastní charita v Jičíně vylepšuje rozpočet.

Jedná se o organizaci, závislou na dotacích, kde jsou výdaje přísně limitované. „Chceme své zaměstnance také odměnit za to, co dělají pro druhé. Uspořádat společný výlet. Z normálního rozpočtu to nelze, “ vysvětluje ředitel Oblastní charity v Jičíně David Rejlek, proč včelí podnik v Jičíně založil.

Inspiraci k podnikání získal z ostatních charit v královéhradecké diecézi. „Mně se ta myšlenka moc líbila, přemýšlel jsem, kudy do toho,“ vzpomíná Rejlek. V roce 2011 začal sám včelařit a tak se pustil do chovu včel ve velkém. Šlo o to zvolit si cestu, která nezkrachuje. Navíc tendence zdravého stravování stoupá, v obchodních řetězcích se mnohdy nabízí med pančovaný, a to přivádí lidi přímo k včelařům. Tuhle myšlenku sloučil Rejlek se sociálním podnikem, který má tím pádem vlastní prostředky, jenž vynakládá podle svého uvážení.

Rejlek se opírá o fakta. Při práci charity s rodinami se ukázalo, že někteří se dostanou do velkých problémů a než zafunguje systém čerpání sociálních dávek, tak je potřeba věc řešit, peníze mít po ruce a okamžitě je předat. „Mám na mysli případy, kdy se vytopí dům, vyhoří, někdo je dlouhodobě nemocný, přijde o firmu a spadne do chudoby.“ To je podle Rejlka další důvod, proč chtěla mít charita vlastní prostředky. Třetím důvodem byl cíl stmelit zaměstnance organizace. „Vytáčení medu je krásnou událostí, když se ukládá do lahví vymýšlíme pro něho atraktivní balení. Je to něco, co naši práci obohatí,“ míní Rejlek, který chce v budoucnu prodávat med s příběhem lidí, kteří potřebují pomoc druhých. A není jich málo.

Charita má ​přes čtyřicet zaměstnanců a med prodává po vlastní linii. V jičínském infocentru nyní nabízí loupežnický med, letos jsou ho více než čtyři metráky. Organizace si navíc přivydělává i propůjčováním prostor, zapůjčováním vysoušečů, provozem prádelny.

Začínali zde s patnácti včelstvy, jejich počet různě kolísal, maximum bylo pětačtyřicet včelstev, aktuálně je jich čtyřiadvacet.

Obliba kupujících byla na straně tmavého medu, nyní začíná vyvažovat zájem mezi květovým a medovicovým tmavým medem.

„Měl jsem představu, že získáme pro naše včelařství včelaře, bohužel jsme vystřídali dva, ani na jednoho nebylo spolehnutí. Přesto hledáme včelaře dál, zatím je starost o včely na mně,“ krčí Rejlek rameny.

Vzpomíná na příhodu, kdy ho včely pronásledovaly ​pomalu až domů. Byla bouřka a vítr shodil ​několik úlů v lužanském sadu. „Oblíkl jsem si kombinézu a vyrazil. ​Včely byly díky bouřce tak agresivní, ​že mi prokousaly ​do včelařské kukly díru. Ty mně daly. Já naházel bedny na sebe a uháněl sbohem,“ popisuje jednu z ožehavých chvilek. Jel asi kilometr a včely v autě s ním, vyhazoval je ven, během cesty opakovaně zastavoval, aby se jich zbavil.