V kempu Zelené údolí u Mladějova si užívaly léta děti z pěti krajů Česka. Napříč věkem měly jedno společné, a to onemocnění zákeřnou cukrovkou a celiakií. Tábor pro takto limitované děti založil Miloslav Pačesný z Nové Paky. Pro většinu účastníků je to jediná možnost, jak na týden opustit domov a bez doprovodu dospělých zažít dobrodružství mezi soukmenovci.

Od loňského roku se ale hodně změnilo, na tábor letos dorazila většina dětí se senzorem.

Píchání do prstu nahradil senzor

Zatímco doposud si pacienti odebírali pro měření hladiny cukru kapku krve z prstu, nyní mají do paže zavedenou elektrodu, která měří v podkoží koncentraci cukru. Senzor pak vysílá informace do čtecího zařízení, telefonu s aplikací nebo samostatného přístroje. Údaje jsou k dispozici kdykoliv a při propojení s alarmem může senzor signalizovat překročení hranice cukru. Někdy je přístroj propojený přímo s pumpou na aplikaci inzulínu. „Je to velký pokrok, metoda, která sama sype údaje, nám dává možnost spojit tuto informaci s podáváním inzulinu, tedy spojit a usnadnit práci, kterou děti se svým stavem mají,“ chválí novinku diabetolog Jan Vosáhlo.

Malí pacienti totiž musí denně vyhodnotit desítky informací, u kterých se rozhodují: kdy se změřit, jestli si mají dávkovat inzulín, kolik toho mají sníst a kdy, takže senzor jim obrovsky zlepší kvalitu života.

K létu patří zmrzlina.
Zmrzlina chce čisto. Jako laboratoř

I s novinkou má diabetolog Jan Vosáhlo s třiceti táborníky plné ruce práce. Před každým jídlem jim kontroluje hladinu cukru a podle toho ordinuje stravu, léčbu, klid i pohyb. „Protože jsou informace stále k dispozici, sledujeme děti při všech činnostech. Byl by hřích toho nevyužít,“ domnívá se lékař. Nové měření podle něho přispívá k větší bezpečnosti holčiček a kluků, omezuje jejich rizika. Navíc práce s dětmi ho baví a strávit s nimi týden je pro něho neuvěřitelná zkušenost a škola. „Je to úžasná forma vzdělávání v praktickém životě, něco jiného než v ordinaci u stolu,“ přiznává. „Je šikovnej a hodnej, hodnej, že tady chce být s náma, abychom mohli i my na tábor a nemuseli trčet doma,“ chrlí na adresu oblíbeného lékaře upovídaná Martinka a všichni souhlasně přikyvují.

Jedenáctiletý Martin z Prahy přijel na tábor podruhé, vzal si sebou dva kámoše.

„Senzor je mnohem lepší než si píchat do prstu. Přístroj mám spojený s telefonem, který ukazuje hodnoty i rodičům a všichni mohou okamžitě reagovat,“ popisuje zodpovědně nové zařízení. Martin má senzor spojený s pumpou, která vysílá do těla inzulín a nemusí tak používat pero.

I přes svůj hendikep si táborníci užívali her a soutěží, sportovali a jako piráti pátrali po pokladech. „Jo, jo, je to tu super,“ směje se osmiletý Vítek z Ročova a ostatní se přidávají. „A vůbec se mi nestýská,“ přidává odvážná osmiletá Andrejka ze Studence, která jezdí na tábor od svých čtyř let.

Diabetický tábor pro děti se daří realizovat díky velké podpoře sponzorů a kraje.

Ilustrační foto.
Voda ke koupání je zatím podle měření v pořádku