Měl parádní skautský kroj a při jeho téměř stovce mu slušel. Ke kroji patří události, kterých byl svědkem, tedy i vyprávění. A Standa vyprávět umí. Uměl, protože měl o čem. V tomhle věku je na co vzpomínat. Standa vzpomínal, povídal, a nechal se dotazy inspirovat. Standův věk zažil válku, a kdo tohle období zná, dovede si ledacos představit. Kytaru s sebou nevzal, nahrál toho už dost a při všelijakých příležitostech. Nejradši hrál v poslední době ve skautském srubu pod Čeřovkou, kde se další muzikanti přidávali. Jeho kytara visela i v Domově pro seniory, kde nejstarší Jičínský, a kdo ví zda ne nejstarší český skaut ke konci svého bytí pobýval. Byl to smutný pohled na rozestlanou postel, kde nahoře visela kytara. Před postelí stolek, kde Standa jídával, ale taky vedl své psaní. Do konce života znamenal si spoustu vzpomínek, ale taky i obyčejné věci, které se týkaly jídla a věcí rodinných, na které nezapomínal. Jistě, že zajímavější byly věci z totálního nasazení okupace, věci válečné, i na jeho pobyt v Prachově, kde se ukrýval. Dnes tam chodí znalci dívat se na Standovu jeskyni. Skauti a Standa s nimi, účastnili a účastní se všeho důležitého v životě nejen Jičína. Všichni vědí, že zastávali a stále zastávají morální hlediska a že i svou výchovou, kterou dokazují například tábory v Netolicích, k dobrým věcem přispívaly. Standa byl jedním z nich.

Jestli mají tam někde nahoře Skautské oddělení, sedí tam Standa Hylmar se svou kytarou, trochu naštvaný, že se své stovky v zeleném kroji nedočkal. Nesmutni. Nechal jsi tu dobrou partu, která na Tebe vzpomíná.

Ilustrační foto
Do měsíce budou kontejnery pod zemí

Bohumír Procházka