„Chceme ukázat, že pokud jsou nastavená jasná pravidla, jsou činnosti v přírodě bezpečné a děti se zároveň naučí důležité návyky. Získají zkušenost, jak funguje jejich tělo, jak zvládat náročnou situaci. Děti z lesních školek předchází riziku tím, že se učí s ním zodpovědně pracovat,“ říká předsedkyně asociace Tereza Valkounová.

Na Královéhradecku je členy asociace pět školek. Jak to v takové lesní školce funguje, jsme se podívali do hradecké školky Na Větvi. Na 24 dětí tam mají vždy minimálně čtyři pedagogy, kteří tráví s dětmi naprostou většinu času venku. Často zůstávají venku i během deště, který má většina z nich ráda. „Naše děti jsou na to počasí připravené. Mají dostatečné množství oblečení, v případě potřeby se mohou převléknout do suchého. Samozřejmě je i pár dní v roce, kdy je počasí extrémní a venku tolik být nemůžeme. Třeba když jsou velké mrazy, ale je to minimum času. V našich dvou dřevostavbách máme kamna, kterými v zimě topíme," popisuje ředitelka Zuzana Koreňová. Ve dvou dřevostavbách, které slouží jako zázemí, není zavedená elektřina ani voda, přesto zájem rodičů o lesní školky stále roste. „Všichni zájemci se k nám ani nevejdou. Mám pocit, že během pandemie se zájem rodičů o lesní školky ještě zvýšil. Rodiče nechtějí, aby byly děti celý den zavřené v nějaké místnosti,“ říká Koreňová.

Podle ředitelky děti z její školky už od tří let přijdou do kontaktu s na první pohled nebezpečnými předměty. V dílně pracují třeba i s ostrým nožem. „Já dám klidně tříletému dítěti do ruky nůž, dělám to ale tak, že se třeba hodinu učíme jenom nůž osahávat, ukazujeme si, jak s ním bezpečně pracovat, jak ho otevřít a zavřít a podobně. Časem mohou děti samy pracovat s nožem,“ vypráví Koreňová. Díky tomu, že se děti pohybují v lese a pracují s různými předměty, osvojí si už ve školce věci, které mnohdy neumí ani školáci. Alternativní přístup funguje v lesních školkách i v jiných ohledech. „Když v lese potkáme klasickou školku, děti po sobě navzájem nechápavě koukají. Státní školka chodí i v lese v zástupech, my máme vytyčená místa, kde musí děti čekat, ale v těch úsecích mezi tím běhají svobodně. Na některé lidi působíme, že máme nevychované stádo, ale tak to opravdu není,“ vysvětluje Koreňová.

JASNÁ PRAVIDLA

Ačkoliv působí fungování lesní školky netradičně, musí i tady dodržovat jasně daná pravidla. Týká se to třeba stravování podle zákonem daného spotřebního koše, kontrol České školní inspekce nebo hygieniků. „Často nás škatulkují, že tu máme neočkované děti, chodí na nás udání. Není to ale pravda. Dodržujeme zákon a děti očkované máme. Stejně tak jsme pod důslednou kontrolou hygieny,“ říká ředitelka, která si pochvaluje i věkovou rozmanitost dětí.

Několika nejmladším jsou tři roky, nejvíce zastoupení jsou pak předškoláci. „Funguje to tak, že si mladší učí i od těch starších. A protože nás je na děti hodně, můžeme si je v případě potřeby lehce rozdělit do skupin. Třeba po obědě těm mladším v jedné z dřevostaveb čteme pohádku, zatímco ti starší už dělají nějaká grafomotorická cvičení jako přípravu na školní docházku,“ doplňuje Zuzana Koreňová.