Autobus do Kostelce na Jičínsku nezajíždí. zastávka je u odbočky, asi 200 metrů od cedule. Řidič ale zastavuje o kus dál u rybníka pod kopcem. "Je hodný, vždycky mi popojede až sem. Mám to odsud blíž," říká při vystupování paní, která bydlí v nejkrajnější chalupě Kostelce. Vesnička je sice malá, její území se ale táhne po celém kopci, takže z opačného konce je to kus cesty.

Kostelec na Jičínsku je nejmenší ze všech 24 obcí stejného jména v České republice. Do počtu obyvatel je zároveň nejmenší vsí Královéhradeckého kraje a 15. nejmenší obcí v Česku. V přibližně 22 domech žije dohromady 37 lidí o věkovém průměru 46,6 roku. "Máme asi víc koní a traktorů než chalup. I kdyby se sem chtěl někdo přistěhovat, není moc kam, protože výměra a poloha naší vesnice nenabízí nové parcely. Ale ani moc nechceme, aby se Kostelec nějak výrazně rozrostl. To by narušilo jeho charakter," vysvětluje starosta.

Vzhledem k počtu obyvatel musí vesnička hospodařit s tím, co má. V nejbližší době plánuje starosta ve spolupráci s krajem změnu územního plánování a výstavbu vodovodu. I to by mohlo nalákat mladé, aby se do Kostelce přistěhovali. Všechno ale musí být postupně. "Náš rozpočet se odvíjí i podle počtu obyvatel, takže nemůžeme všechno opravit najednou. Teď je na řadě vodovod. Vody je málo a studny přestávají stačit. Potom ale máme v plánu například opravit některé památky," říká Velart.

Přímo uprostřed Kostelce zaujme příchozího velká historická budova. Výsadní hostinec z roku 1610 už je sice dnes nově omítnutý a podle nové střechy by mu jen těžko někdo hádal stáří 411 let, ale podle starých fotografií je zřejmé, že to kolem hostince odpradávna žije. "Dnes už mají hospodu ve správě dobrovolní hasiči. Náš sbor je sdružený s hasiči z Dolan. Samostatná hospoda by se tu neuživila, tak jim teď slouží jako klubovna. Ale díky tomu, že je tam i sál, můžeme pořádat naše tradiční akce. Dokud to bylo možné, pořádali jsme každý rok hasičský bál, dětské dny a další události," vypráví starosta. Kolemjdoucí si tedy v hospodě jedno vychlazené na cestu nedá, ale pokud přijede na některou z akcí, třeba bude mí štěstí a místní mu ukážou vzácnost, která se skrývá ve sklepě. Ve zdi je zde totiž zabudovaný vlys pocházející z hradu Veliš.

O kousek dál na návrší stojí gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie s přilehlým hřbitovem. Pochází pravděpodobně z přelomu 13. a 14 století a do jeho dnešní podoby se promítlo již několik oprav včetně jedné barokní. Kostel patří do jičínské farnosti, ale pravidelné bohoslužby už se zde nepořádají. Za pozornost stojí také dřevěná zvonice napravo od kostela.

Ve všední den odpoledne není v Kostelci na veřejném prostranství ani živáčka. Horký letní vzduch voní šeříkem a z nedaleké silnice jsou slyšet projíždějící auta. Ale vesnice prázdná není. Sem tam projede kolem traktor cestou na louku, z některých zahrad navíc zní rachot sekaček. Do toho občas zabečí stádo ovcí nebo zařehtá kůň. Podle starosty Lukáše Velarta je Kostelec zkrátka hodně zemědělské místo.

Právě jeho rodině patří většina místních koní. "Je to takový koníček naší rodiny. Dokonce se pořádají nějaké akce pro děti, projížďky a výlety. Ale není to hlavní činnost. Spíš to naše ženy dělají pro zábavu," říká starosta.

V současnosti ve vesnici generace dětí teprve dorůstá. Holky prý nejvíc lákají koně, některé kluky to zase táhne k dobrovolným hasičům. Komunita se přizpůsobí poptávce. "Jen ať se děti rodí. Je potřeba to tady omladit. Stáří odchází, tak nás musí nahradit mladí," směje se paní z poslední chalupy ve vsi. V Kostelci se jí zkrátka líbí a atmosféru nejmenší vesničky v kraji by neměnila.